Příběh, který není vyprávěn je špatným příběhem...

III. Začátek

13. srpna 2007 v 23:31 | Story-teller |  Trilema
James vyrazil rychlým krokem od jezera a nevšímavě se hnal kupředu. Bylo mu jedno, jestli jde někdo za ním, bylo mu jedno, jestli je to přítel, nepřítel či profesor chtějící udělit mu trest. Vlastně ani nevnímal, kam se to žene. Zastavil se až na prázdném famfrpálovém hřišti, kde se sesul na schody a složil hlavu do dlaní.

Jen o chvíli později dorazil Remus a při pohledu na kamarádova otřásající se ramena se zarazil. James pláče?! blesklo mu hlavou. Než však stačil dovést své myšlenky dál, objevil se Petr a ohromeně na Jamese vyvalil oči. Pak potřásl hlavou a začal se smát: "To bylo něco, jak jsi -"
"Zmlkni," sykl tiše Remus a přistoupil blíž k Jamesovi. "Jamesi? Co to mělo zna-"
"Jděte pryč! Oba!" zařval James a rozezleně na ně pohlédl. Remus s Petrem si vyměnili zmatené pohledy. Petr se snažil zablekotat nějakou omluvu o tom, že si myslel, že se James směje, ale James ho přerušil: "Zmiz!"
"Jam-"
"Ty taky vypadni!" zahulákal na Remuse a vytáhl hůlku. Petr se přikrčil a opatrně se začal sunout k východu. Remus si ho nevšímal, vytáhl hůlku a namířil ji na Jamese: "Expelliarmus!"
V letu zachytil kamarádovu hůlku a strčil si ji do kapsy. Pak se zamračil: "Co je s tebou? Málem jsi ho zabil. Jestli se stalo něco, co... něco zlého, tak... jsme přátelé ne?"
James potřásl hlavou a pak řekl: "Žádná škoda. Vždyť to byl Srabus."
"Hele, já vím, že ho nemáš rád. Taky ho nemám v lásce. Ale co se ti stalo, že jsi na něj tak vylítl?!" naléhal Remus dál. Jamesův nezájem o svou hůlku ho nepříjemně překvapil.
Ale Dvanácterák mlčel. Znovu zabořil hlavu do dlaní a neovladatelně se rozvzlykal. Remus ho jen nevěřícně pozoroval, ale prozatím se rozhodl na přítele nenaléhat a posadil se vedle něj.
Až po chvíli zvedl James hlavu a očima plnýma slz zamžoural na Remuse.
"Oni se líbali!" zavyl zoufale.
"Kdo?" nechápal Náměsíčník.
"Lily a Sirius!" zavyl znovu.
"Lily a Sirius?" zopakoval nechápavě Remus. "Ale vždyť... To přece... jak jsi k tomu přišel?"
"Viděl jsem je," zamumlal. "Jak jen mohli?... Jak jenom mohla?!!"
Remus se nezmohl na nic než na povzbudivé poplácání po ramenou. Zhluboka si povzdechl. To se Siriusovi nepodobá, přebrat holku svému nejlepšímu kamarádovi. "A ona... rozešla se s tebou?"
James zavrtěl hlavou a na několik okamžiků zavládlo ticho.
"No ne... koho to tu máme?" ozval se náhle od vchodu posměšný hlas. Remus se ohlédl. Siriusův mladší bratr. "Sklapni, Blacku," utrhl se na něj.
"Sedíte tu tak sami... jako dvě hrdličky... Potter a Lupin, páni to je dvojka," popichoval dál Regulus.
"Drž klapačku, Blacku!" ozval se James a zvedl hlavu.
"Co by tomu řekla ta úžasná mudlovská šmejdka Evansová, kdyby vás dva viděla... ono teda podvádět ji s tímhle," kývl na Remuse, "taky není žádný terno," ušklíbl se pobaveně.
Při zmínce o Lily se James zvedl, ale Remus ho zadržel. "Buď už zticha!" vyzval Siriusova bratra.
"Abych vás neproke-" začal, ale náhle se zarazil. "Ty brečíš, Pottere? Ty fakt bulíš jak malá holka? Copak, chceš se stou mudlovskou šmejdkou rozejít, abys mohl bejt s Lupinem, a nevíš jak jí to říct? Ty chudáčku... fakt bulíš?!!" a začal se hlasitě smát.
To už ale bylo na Jamese moc. Nejen, že se rozbrečel jak malá holka, ale ještě ho při tom musel vidět jeden z jeho úhlavních nepřátel. Odstrčil Remuse a vrhl se na Blacka mladšího. Remus zavřel oči a pomalu napočítal do desíti, pak se zhluboka nadechl a řekl: "To by stačilo, Jamesi!!" a pokusil se kamaráda odtrhnout od Reguluse, což se mu po vynaložení menšího úsilí skutečně podařilo.
"Ať. Přede mnou. Nemluví. O Lily," zavrčel James a rychle dodal: "Takhle."
"Jasně," odpověděl Remus a postrčil Dvanácteráka směrem k východu. "Běž," přikázal rozhodným hlasem a pak se otočil k Blackovi mladšímu: "A ty mlč dokud neodejdeme."
Regulus, sbírající se ze země s rozbitým rtem a vybarvující se modřinou pod levým okem, se jeho radou milerád řídil.
* * *

Meitím se Lily se Snapem procházeli kolem jezera. Lily měla plnou hlavu toho, co teď bude mezi ní a Jamesem a Snape přemýšlel, jestli se mu pomstí hned, nebo si vymyslí něco obzvlášť nepříjemného. Užuž se rozhodl pro druhou možnost, když se Lily znovu začala omlouvat za Jamesovo chování.
"Copak ty za to můžeš?" přerušil ji tiše.
"Já... já... vlastně ano," přiznala a sklopila hlavu.
"Jakto? Cos mu udělala?" zastavil se Snape a otočil se k ní.
"No, byli jsme u jezera," začala Lily zdráhavě, "a já jsem si uvědomila, že musím udělat jede úkol, takže jsem šla do hradu. A hned, jak jsem přešla Vstupní síň, objevil se Sirius, že prý mi něco chce a ..."
"A?" zajímal se Snape. Dívčin pohled se zaryl tak hluboko do země, že by nebylo divu, kdyby se náhle země rozestoupila. Náhle její společník pochopil. "Políbili jste se."
"A-ano... a James to viděl. Tolik mě to mrzí, Severusi..."
Snape ji chvíli pozoroval a pak jí jemně zdvihl hlavu a setřel z jejích tváří potůčky slz. "To nic..."
Chvíli si zírali do očí a odolávali tomu strašlivému pokušení. Pak Severus spustil ruce a přitiskl Lily k sobě. Dívka mu nejistě položila hlavu na rameno a objala ho.
* * *

Když šla toho večera Lily Evansová spát, nemohla se zbavit podivných zauzlovaných myšlenek. Neustále se převracela na polštáři a snažila se zahnat ty obličeje. Neustále jí před očima vyvstávaly tváře tří lidí, které měla ráda víc, než bylo dobré, když se jednalo o všechny tři.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama