Příběh, který není vyprávěn je špatným příběhem...

IV. Jsem s tebou

14. srpna 2007 v 14:32 | Story-teller |  Trilema
Bylo sotva pět ráno, když se Lily probudila. Zoufale ze sebe strhla přikrývku a vyběhla z ložnice pouze v noční košili. Seběhla do pusté společenské místnosti a zhroutila se na zemi u krbu. Nějakou dobu zírala do doutnajících uhlíků a snažili si srovnat v hlavě, koho že to miluje. A bylo to těžké. Vybavovala si Siriusovy oči těsně předtím, než ji políbil. Cítila Sevrusovy prsty, jak jí stírají slzy z tváří. A konečně viděla bolest v Jamesových očích, když viděl, jak se se Siriusem líbá. Rozplakala se.

"Celou noc jsem kvůli tomu nespal," ozvalo se za ní. Prudce se otočila.
"Siriusi..." vydechla a rozmazala si slzy po tvářích.
"Pořád nechápu, jak jsme to mohli udělat. Jak jsem to mohl Jamesovi udělat. Vždyť je to, proboha, můj nejlepší kamarád. Tebe samotnou by to nikdy nenapadlo... jsem idiot... pomiň, Lily."
Dívka na něj nechápavě hleděla a snažila se najít vhodná slova. "Ty za to nemůžeš... to já jsem tě měla odmítnout... já chodím s Jame-" zarazila se. Opravdu spolu ještě pořád chodí? Po tom včerejšku? No, nerozešli se, to je fakt...
Sirius vstal z křesla, v němž seděl a klekl si naproti ní. "Lily," oslovil ji tiše, "myslíš, že by to... mezi námi..." nedokončil a naklonil se k ní. Chvíli to vypadalo, že ho Lily nechá, aby ji znovu políbil, ale pak uhnula hlavou.
"Ne... Siriusi... to nejde. Promiň, vážně to nejde..." špitla tak tichounce, že ji málem neslyšel. "Odpusť... já... já... já nemůžu!"
Sirius rychle vyskočil na nohy. Lily sebou trhla a měla co dělat, aby nevyjekla strachy, ale Sirius se chytil za hlavu a zaúpěl: "Už jsem to udělal zas! Já... radši si půjdu lehnout... třeba... třeba usnu."
A s těmi slovy se odebral do chlapeckých ložnic. Lily znovu stočila pohled do krbu a propukla v nový záchvat pláče.
Znenadání ucítila na rameni něčí ruku a toto ráno už podruhé se polekaně otočila.
"Jamesi - Severusi - Siriusi - Remusi!" vykoktala. "Promiň, Remusi, já jsem nějaká... zmatená..."
"To nic... poslyš," přisedl si k ní na koberec, "vážně jste se ty a Sirius...?"
Dívka ztěžka přikývla.
"Já jen, že... Jamese to dost sebralo, vždyť víš, co včera natropil... pak se ještě porval s Regulusem... proč jste to udělali? Vždyť jste museli vědět, že se to dlouho neututlá... stačilo by kdyby Protiva..."
"Já nevím, Remusi! Já nevím...v jednu chvíli byl svět úplně normální a v druhou... já nevím..." povzdechla si. Kdybych ti tak mohla říct ještě o Severusovi... ale to bys nepochopil. Ani James... Nahlas však pokračovala: "Mě to tak strašně mrzí, co se včera stalo... mám ale strach, že James se mnou nebude chtít vůbec mlu-"
Remus ji ale přerušil: "Co se tady stalo? Potkal jsem Siriuse, jak šel do ložnice a ty jsi byla tady... museli jste tu být současně... co jste vy dva dělali?"
"Nic!" zvolala popuzeně. Remus se vždycky choval tak taktně a teď... Rozhodl se, že bude bránit kamaráda, pomyslela si palčivě."Vůbec nic. Jen jsme si povídali."
Náměsíčník na ni nehnutě zíral tak dlouho, až rozhořčeně vyskočila. "Nevěříš mi?"
"No..." zaváhal. "Vě-" začal, ale Lily už se rozběhla ke dveřím.
"Tak si nevěř!" křikla na něj.
"Lily! Kam běžíš? Je tam zima, neblázni! Lily!" volal za ní, ale pak už zaslechl jen zapadnutí portrétu. Unaveně se zhroutil do křesla. Té noci se spalo dobře snad jen Červíčkovi, který o celé záležitosti nic nevěděl.
* * *
Venku byla opravdu pořádná zima a dívka oděná pouze v noční košili se okamžitě rozklepala. Přesto však doběhla až k jezeru, kde se schoulila do klubíčka a snažila se myslet na práci pro profesora Křiklana. Samozřejmě neúspěšně. A jakoby pro to bylo toto ráno stvořené, ani tentokrát nebyla sama dlouho. Zašustila za ní tráva a někdo jí přehodil přes ramena teplý plášť. Ohlédla se a ve smaragdových očích jí zaplály šťastné ohníčky.
"Severusi," vydechla.
"Co tu děláš tak nalehko?" zeptal se káravě. "Viděl jsem tě, jak utíkáš z hradu... a v tomhle počasí..." potřásl hlavou a vytáhl ji na nohy. "Pojď, projdeme se a ty mi všechno řekneš."
Vykročili a Lily mu roztřeseným hláskem sdělila všechno, co se jí událo od včerejšího večera po chvíli, kdy ji našel u jezera. Severus celou dobu mlčky poslouchal a Lily žasla, že si toho, jak je úžasný všimla teprve včera odpoledne. Vlastně ne, ještě tenkrát při lektvarech, a když šli na večeři, a tenkrát, když se potkali v Prasinkách...
"S tím si nelam hlavu... ono se to vyřeší," uklidňoval ji a sám v té chvíli ještě netušil, jak moc velkou má pravdu. Šli mlčky ještě několik minut a pak se Lily znenadání otřásla chladem. Severus se okamžitě zastavil a stiskl její prokřehlé ruce. Zamračil se na plášť, jakoby mu vyčítal, že ji nedokázal zahřát. Pak zvedl hlavu a znovu si pohlédli do očí. Severus váhal jen chvíli a pak vsunul ruce pod plášť a přitáhl ji k sobě. Překvapeně vyjekla.
"Severusi... co to děláš?"
"Zahřívám tě..." odpověděl prostě.
"Ach tak..." zamumlala a pevněji se k němu přivinula.
Zdálo se to jako celá věčnost, než se jeden z nich pohnul, ale Lily vnímala jen Severusovu blízkost a teplo, které z něj jakoby sálalo. Jenže pak ji zase začaly svírat pochybnosti. Vždyť přece James... odtáhla hlavu ze Severusovy hrudi a podívala se mu do tváře.
Pustil ji. Ale jen proto, aby vzápětí jemně uchopil do dlaní její hlavu a políbil ji. Bylo to jiné než se Siriusem a možná i lepší.
"Severusi..." zašeptala láskyplně o pět minut později.
Zlehka ji pohladil po vlasech a odpověděl: "Jsem s tebou..."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama