Příběh, který není vyprávěn je špatným příběhem...

Kapitola 1: Neočekávaná návštěva

25. září 2007 v 16:12 | Story-teller |  Není cesty zpět
Vytvořila jsem další příběh. Příběh ze světa Harryho Pottera. Příběh s mými oblíbenými postavami (ne všechny už se objevily). Doufám, že se bude líbit...

Seděla na posteli ve své ložnici a četla knihu. Kniha byla vázána rudé kůži a zdobena zlatem. A ona při její četbě plakala. Bylo to možná tím, že se kniha jmenovala: Nebelvírovi dědicové aneb zásady správného žití dle Godrica Nebelvíra. Nesnášela tu knihu, nesnášela sebe. Nesnášela jeho. A jeho taky. Ale ze všeho nejvíc sebe.
Zvedla hlavu a pohlédla z okna. Po bělostném sněhu, měsícem zbarveném do modra, se k jejímu domu blížila postava v černém. Odložila knihu na postel, osušila si oči a zaostřila ven. Pak poplašeně vykřikla, sevřela si pravou ruku a rychle začala hledat svetr. Když jej konečně nalezla, přetáhla si ho přes hlavu, zhasla a rychle seběhla ze schodů do haly, kam dorazila právě ve chvíli, kdy dotyčný zabušil na dveře. Luskla prsty a svíce ve velkém křišťálovém lustru u stropu se rozsvítily, pak si upravila vlasy a otevřela.
"A-ahoj," zakoktala se. "Ráda tě zase vidím."
"Já tebe taky," odpověděla postava v hnědém plášti mužským hlasem. "Tam je ale příšerná zima! Taky ses mohla přestěhovat někam víc do tepla."
Chtělo se jí říct: Víš dobře, že nemohla. jenže on to nevěděl. Ani dobře ani špatně. Vůbec.
"Dáš si... čaj?" zeptala se ho, když si uvědomila svou roli hostitelky.
"Rád," odpověděl a stáhl ze sebe těžký plášť. Ve světle svící se zaleskly jeho vlasy - měděně rudé, stejné jako její.
Uvedla ho do kuchyně a on se usadil u stolu a ona si k němu, poté, co dala vařit čaj, přisedla.
"Neviděl jsem tě celé věky. Naposledy, když ses rozvedla se Seamusem. Vlastně... promiň!" vyhrkl, když si všiml, jak se zatvářila. "Vlastně jsem tě viděl naposledy, když ses rozhádala s mamkou -..."
"Taktní jako vždy, Ronalde," pronesla ledově a nalila čaj, který k sobě přivolala kouzlem.
Rozhodl se raději změnit téma. Pozorně si ji prohlédl. "Ty jsi brečela! Snad ne kvůli -!"
"Ne, kvůli tomu pitomci fakt ne. Četla jsem Nebelvíra."
"Aha..." přikývl s pochopením. "Nečti tu blbost, jen ti to přidělává zbytečné starosti," vyzval ji potom. Slyšela, že mluví dál a dál, ale nevnímala ho.
_________________________

'Pravidlo první: následník Nebelvírův nikdy neodmítne bojovat proti Zlu, které rozvrací rodiny a vhání svět do náruče strachu.'
"Říkám ti naposled, že se toho nebudu účastnit! Nechci se nechat zabít! Nemá to cenu! Když jsem byla malá, snažila ses, abych věděla, co nejmíň. Teď jsem dospělá a ty mě chceš poslat bojovat proti němu! nebudu bojovat! Ne kvůli Harrymu!!"
"Co si myslíš?! S otcem jsme tě hýčkali, milovali a doufali, jsme, že až budeš větší, pochopíš, co je tvou povinností vůči nám všem! Vůči Brumbálovi! Vůči Harrymu ,který nás na třináct let zbavil hrozby! Vůči jeho rodičům!"
"Ti jsou mrtví! Nemám žádné povinnosti vůči mrtvým! A vůči Harrymu už vůbec ne!!! To on nechal mě, vzpomínáš?!"
"To sem nepleť! Ty jedna nevděčnice! Dokonce ani Percy -!"
"K Percymu mě nepřirovnávej!!!!! Nepřirovnávej, rozumíš?!! Já nepopírám, že Voldemort - jo, VOLDEMORT, to jsem se naučila od drahouška Harryho, vyslovovat jeho jméno - nepopírám, že VOLDEMORT povstal! Netvrdím, že Harry plácá nesmysly! Tak se mě neodvažuj přirovnávat k PERCYMU!"
"Jak to se mnou mluvíš?! Jsem tvoje matka!"
"Neříkej! Toho by si jeden nevšim'!"
"Nebuď drzá!! Nemáš, kam jinam bys šla! Tak se chovej slušně a udělej, co se po tobě chce!"
"Nebudu riskovat život! N-E-B-U-D-U!!!! Rozumíš?! Nechci do toho vašeho přiblblého Fénixova řádu! Nechci poslouchat Brumbála! Nechci dělat, co mi kdo přikáže! Chci být svobodná! Chci dělat, co se mi zlíbí! Ne lítat po Británii a shánět informace o Voldemortovi! Nechci, aby mě kvůli tomu zabili! Prostě chci aspoň chvíli žít normální život!"
"To není... to ne-... není možné! Ty snad nejsi moje dcera!"
"No a co!" vykřikla a se slzami v očích vyběhla z kuchyně.
Její matka se otočila k třetímu člověku v místnosti: "Slyšel-... slyšel jsi, jak se mnou mluvila, Ronalde?"
"Má ale pravdu, mami. Když vstoupí do Fénixova řádu, může přijít o život. Dej jí čas. Potřebuje dýchat volně."
_________________________
Jen Ron a Charlie se postavili na její stranu, když se poté, co v Bradavicích dokončila poslední ročník a vrátila se domů, pohádala s matkou... Nikdo jiný z celé rodiny. Budiž.
Náhle ucítila na levém předloktí palčivou bolest. Vyjekla. Ron přestal mluvit.
"Co je?" zeptal se pak. "Stalo se ti něco?"
"Ne!" vykřikla rychle. "Jen... jen jsem si vzpomněla, že se mám s někým sejít."
"Aha. Tak já už půjdu," dopil čaj a zarazil se. "Vlastně jsem ti přišel říct... že jsem se zasnoubil s Lenkou. Už před půl rokem. Za tři týdny se budeme brát."
Zarazila se. "Oh, vážně? No, to je skvělé! Gratuluju, Rone!"
"Byl bych rád, kdybys přišla."
"Já... bude tam celá rodina, Rone..."
"Je to pro mě důležité. I pro Lenku. Pro nás oba."
"No... dobře. A budou tam i... Harry a Hermiona?" vyslovila s odporem.
"Nejspíš budou. Ještě pořád jsme kamarádi. Sice už ne tak dobří, jako dřív, ale..."
"Já vím," přikývla. "Kde teď jsou?"
"Copak já vím? Někde v Irsku. Prý je Voldemort tam."
Přikývla a doprovodila ho ke dveřím. Počkala, až se oblékne a pak ho pevně objala.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Sunmoon Sunmoon | E-mail | Web | 30. září 2007 v 12:10 | Reagovat

ty si tak..tak..tak dokonalá, zlatííš!!!

2 Story-teller Story-teller | 30. září 2007 v 16:53 | Reagovat

Dokonalá? To ne... imho mám pocit, že s dalšími rozepsanými díly to jde s kopce... jsou to čím dál tím větší hlouposti... We'll see *_*

3 Niky Niky | 10. února 2008 v 12:06 | Reagovat

Bomba znovu se opakuju ale měla bys napsat knihu a ja bycg s iji potom koupila!

4 Story-teller Story-teller | 11. února 2008 v 21:14 | Reagovat

Dám vědět, kdyby snad nastala příležitost. :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama