Příběh, který není vyprávěn je špatným příběhem...

iii. Meč

27. října 2007 v 21:42 | Story-teller |  Časy budoucí...
Tak jo... v neuvěřitelně krátké době sem dávám další kapitolku. Ovšem netěšte se, že to tak bude pořád... ono mě to bohužel zase přejde...


Svítilo slunce... na stole stál nádherný narozeninový dort... bratr ji honil kolem stolu... smála se... narozeniny... táta měl třicet... muž ve tmavém plášti... dlouhý balíček zabalený v hnědé látce... rodiče se přestali usmívat... slova jako "Brumbál", "závěť", "dosažení třiceti let", "nyní je váš"... byl pryč... otec rozbaluje balíček... oslnivá záře... stříbrný meč... obrovské rubíny v jeho jílci... rodiče pláčou...

"Tenhle meč," zasyčel Malfoy do ticha.
Meropě se točila hlava. Takový zmatek v ní ještě neměla. Vzpomínky se jí mísily pátá přes devátou a do toho se jí stále dokola přehrávaly otcovy třicáté narozeniny...
"Nemám tušení, kde by mohl být..." špitla slabě.
"Vzpomínej... nebo se podívám znova," zavrčel Malfoy starší a nepříjemně se usmál.
"No, možná..." zamumlala. Pak si uvědomila, že nesmí rodiče zradit. Oni by jí to asi odpustili - je přece dítě! - ale ona sama sobě nikdy. "... možná ho odvezli pryč."
"Lžeš," řekl prostě. A pak, dřív, než stačila zareagovat, namířil hůlku na lustr, zašeptal "Nox" a namířil ji zpět na ni. "Tak kde je? Nemám v úmyslu se s tebou zdržovat dlouho a nemysli si, že budu shovívavý, protože jsi ještě ukňourané dítě!" odmlčel se, nabral nový dech a pokračoval: "Naopak. Budu ještě nepříjemnější, protože jsi dítě mého úhlavního nepřítele. A s nepřáteli se nemazlím..."
Meropa se zachvěla, ale pokusila si setřídit myšlenky v hlavě a zopakovala: "Nemám tušení, kde je. Myslím, že ho odvezli."
Posměšně si odfrkl. "Vím, že lžeš. Máš poslední možnost..."
Zavrtěla hlavou a pokusila se zmobilizovat všechny síly, aby mu zabránila v dalším pronikání do své mysli. Věděla, co je to nitrobrana - slyšela rodiče, jak se o ní baví. Ale slyšela také, otce říct, že ještě příliš malá na to, aby ji nitrobranu učil. Smůla...
"Jak chceš. Silencio," sykl a Meropa pocítila letmé pohlazení, když ji kouzlo zasáhlo. Co to dělá? napadlo ji těsně předtím, než řekl: "Crucio!"
Bezhlese se zhroutila na zem a v křečích se mlátila hlavou o nohy stolu. Tuhle bolest však vůbec nevnímala. Z očí jí proudily potoky slz.
Konečně... konečně to přestalo. Ležela na zemi, tričko zmačkané pod sebou, třásla se po celém těle a vzlykala. "Legilimens."
A znovu, znovu vzpomínky.

"Nemůžeme ho dát daleko"... "v domě zůstat nesmí"... lopata... díra na zahradě... tiše šeptaná slůvka... "jen někdo naší krve"... jabloň...

"Ale no tohle... takovou inteligenci bych od něj nečekal," ušklíbl se Malfoy starší. "Ovšem, poněkud svůj skvělý plán nedomyslel, co říkáš? Vstaň a jdeme."
Dívka na zemi se posadila, ale nevstala. Pokusila se něco říct, z úst jí však nevyšla ani hláska. Vrhla na muže rozzuřený pohled a střela si slzy z tváře. Pak k sobě znovu přitiskla tričko.
"Výborný nápad," procedil skrz zuby. "Obleč si to. A pojď!"
Tričko si přes hlavu přetáhla, ale stále se nezvedla na nohy. Muž jí podrážděně pokynul, ale ona vzdorovitě zavrtěla hlavou. Otráveně si povzdechl: "K čertu s tebou. Jaký otec, taková dcera... ale ty půjdeš. Impe-"
Dívka rychle zavrtěla hlavou a zdvihla ruku, aby ho zarazila. Pak rychle vyskočila a mírně se zapotácela. Pousmál se.
Sešli ze schodů a zadními dveřmi vyšli na zahradu, kde se, pokryt vrstvami sněhu, tyčil proti černému nebi jediný strom. Meropa se zarazila na prahu, ale Malfoy ji popadl za paži smýkl s ní do sněhu. Škodolibě se ušklíbl. Zatímco on měl boty, kalhoty, košili, vestu a teplý plášť, dívka byla bosá a přes spodní prádlo měla jen lehké domácí triko.
"Tak?" vyčkávavě se na ni zahleděl. Něco odpověděla. Samozřejmě nebylo slyšet co. Pokrčil rameny. "Varuju tě jen jednou. Jestli budeš řvát, je tu Imperius. Sonorus."
"Nač ho chcete?" procedila skrz cvakající zuby a pro jistotu vrávoravě postoupila k jabloni.
"To tě nemusí zajímat. A teď dělej, nemám na tebe celou noc," odsekl a strčil ji k jabloni.
Natáhla k ní ruku a dotkla se jejího kmene. Strom slabě zazářil a těsně vedle kmene vyrostl ze sněhu stříbrný meč. Meropa si okouzleně prohlédla rubíny a zamyslela se nad tím, zda by se jí podařilo Malfoye aspoň praštit - na setnutí hlavy si nevěřila. Nakonec však došla k názoru, že ne. S výrazem největšího odporu mu ho podala. "Tady ho máte. A teď mě snad můžete nechat jít..."
"To sotva," usmál se slizce, vrazil jí do ruky prázdnou lahvičku na lektvary a sám se jí taky chytil. Dřív, než si uvědomila, co se děje, se vznesli do vzduchu a vcucla je mrazivá zimní noc.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Sunmoon Sunmoon | E-mail | Web | 27. října 2007 v 21:53 | Reagovat

vcuc...úža, to je goood

2 Denisa Denisa | 28. října 2007 v 9:01 | Reagovat

bezvadný doufám že bude brzo pokračování:-)

3 Story-teller Story-teller | 30. října 2007 v 20:38 | Reagovat

[1] Hehe... jsem ráda, že tě to slovo tak pobavilo ;)

[2] Taky doufám... ;)

Díky moc za chválu... neuvěřitelně to potěší... miluju vás! ;)

4 Kačka Kačka | 6. listopadu 2007 v 23:05 | Reagovat

no pokračování by fakt mohlo být:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama