Příběh, který není vyprávěn je špatným příběhem...

Stýskání

20. října 2007 v 22:52 | Story-teller |  Poesie
Dnes je ten den, kdy počet návštěvníků dosáhl stovky (tedy od doby
zavedení počítadla).
Takže jsem se rozhodla oslavit to vznikem nové rubriky - a sice Poezie. A co jiného by v ní bylo, než mé chabé básnické pokusy.
A samozřejmě, kyž už tady ta rubrika je, přikládám báseň...
Řekla bych, že poznáte, kdo mluví... mno, napište prosím do komentu nějaké hodnocení. Díky!

Stýskání

Ty vlasy noc jež halí
a příval třpytu hvězd z tvých očí,
tvá tvář, jež jasně ozařuje moje sny,
tvé jméno, co chybí mi...
Měli jsme spolu kráčet životem,
co teď počnu si,
bez tebe?
Tak jako kvítek za kvítkem,
když přijdou nečasy,
vzdálím se od nebe...

Byl jsi vítěz, já to vím.
Byl jsi laskavý a vděčný.
Byl jsi první, ale neměls' to být ty.
Co jen si kvůli tomu vytrpím?
Proč nemáš život věčný?
Proč stal ses obětí odplaty?
Tys' nebyl cílem jeho snah,
tys' nebyl ohněm zlob a vzdoru,
tys' neměl obrátit se v prach,
ty a já jsme měli býti spolu...
Nad námi měly zářit komety,
ale objevil se vrah!

Jak chybíš mi, já ve tmě tápu,
já netuším, kde jsem,
nic nemá hlavu ani patu!
Žiju - nežiju, noc nebo den...
Miláčku probuď se,
vrať se mi sem!

Vidím to, jako bych stála vedle tebe...
Třpyt jisker na oblých zlata tvarech.
Vítězství bylo tvé, za tebou sípavý dech.
Nemá být tvůj, pronášíš slova.
Nechápe, zopakuj, řekni to znova!
Když ne tvůj, tak čí by byl?
Kdo jiný by si jej zasloužil?
Ty, jen tobě dlužím život.
Dobrá, tak se mnou jej uchop.
Ne, lásko! Nechytej se zlatých okovů,
ne, miláčku, prosím, vyhni se osudu!

Jen malé zachvění a toneš v černočerných tmách.
Co je to, kde jsem? V čích uvízli jsme hrách?
Toho tu nechci, pryč s ním, ať zhyne!
Barva naděje a život pryč si plyne.
Co dál se dělo, nechci znát radši,
jen miláčku, návrat tvůj - utrpení.
Žili jsme pomalu pro lásku naši,
teď přetiší, nehybní, pokoření...

Hledám odpověď, co ve snách nenacházím,
vidím ty oči, jež jak tvoje smrt žhnou,
vidím je, nevidím a z lásky nevycházím...
Slyším jak říkáš: navždycky budeš mou.
Můžu tě zradit, když srdce poroučí?
Věř tomu, navždy tě miluju,
ale ty nejsi už, odešels',
odpusť mi, s tebou se rozloučím,
s ním budu, sny si zas maluju,
s ním skrz luka i tmavý les.
Čas lásky vrátil se,
štěstím zas dýchám,
protože vidím ty oči,
co vzali mi jeho,
co je tak, v osudu,
převratného?
Oči jsou okny do duše,
cítím zas něhu,
brouzdám se pomalu,
oděná v sněhu,
růžemi zdobená a srdci hořící
sedátka milenců, láskou vonících.
Našla jsem odpověď na všecka strádání,
nemyslím na bolest, nemyslím na ztrátu,
nemyslím na tebe, nemyslím na umírání.
Myslím jen na něho, ve šťastném rozmaru,
směju se, pláču a žiju postaru...
Tak jako dřív, jež když žil jsi -
tvář se mi promění a oči hasnou.
Co je ti? ptá se ten druhý,
starostí září ty vražedné oči.
Ty oči. Oči jež vzaly mi tebe.
On to byl, ona stál tam s tebou.
Co stalo se, tehdy tam na tom místě?
Prosím tě, pověz mi, žádám ho slzavě.
Nemohu, nechci, proč zrovna teď?
Teď jsme to spolu, zahoď už vzpomínky!
Nemůžu! Chci vědět, co mi ho vzalo,
chci vědět, co do tvé náruče mě hnalo.
Proč ptáš se mě na minulé dění?
Já vím, že byl tu a už tu není...
ale jsem tady já, tak nemluvme o něm.
Ta slova pálí, ženou mne ohněm...
Miluješ mě? Proč ničíš moje srdce?
Srdce, co jiného, než byl on nechce.
Odpusť mi, byla to chyba.
Neměli jsme stát v mrazivém větru,
já a ty a ty a já, jen my dva.
Měla jsem čelit mu sama,
když není už jeho...
Sbohem a štěstí ti přeju.
Nechej mě, nemysli, běž si už.

Ostré větry zvolna do věžní zdi narážejí,
já nevím proč, vidím v nich svou naději.
V hřejivém plášti a s vlasy jak jsi je miloval,
vzpomeň si miláčku, co jsi mi sliboval.
Dům, zázemí, rodinu, šťastné místo,
co zbylo mi ze slibů? Jedno je jisto.
Kde jsi byl i já jsem stála.
Kde nebyls', tam jsem se bála.
Chybíš mi, víc než jsem myslela,
nejsi tu, těžce dýchám a mráz mi nevadí,
prázdnota žhavý mne do běla,
řekni, kdo mě teď, když ne ty, pohladí?
Nevidím nic než temných sněhů víření,
za noci tmavé jak tvoje vlasy,
tam někde z východu hvězdy se šedají,
zářivé, radostné - oči tvé asi.
Cimbuří klouže mi, ruce pálí,
nevzdám se, nepoddám, ne už znova.
Vzpomínám, jak jsem se báli,
že zaniknou lásky a zaniknou slova.
Ne, to se nestane, nám dvěma.
V mrazivém večeru, pláču,
stojím do tepla oblečená.
Jen krok a mám vše zmizelé zpátky,
jsem velká a nevěřím na pohádky,
leč láska je věčná...

Jen krok a příval měkkých sněhů...
miláčku, v něm ucítím tvou něhu.
Krok.
Let.
Vločky vířící.
Okna jež letí vzhůru.
Výkřiky?
Možná, neslyším.
Jen vločky šumí.
A tvůj hlas.
Tážeš se.
Proč letím k zemi, sama bez opory.
Nač oporu, když letím pro ni?
Na zemi, jak zlatavá kulička,
cos bliká, bliká a posečká?
Ne... tak jako ona zmizelo to.
Leč nezoufám, vidím už tvoji tvář...
Padám do tvojí náruče.
Najdou mě, někdy?
Možná až sněhy roztají.
Děsivá představa.
Nevadí.
Let.
Sníh.
A ty.

Je konec.
A začátek všeho.
Vidím tě, miláčku,
objímám, líbám,
zářím štěstím.
Jsme spolu.
Navždy.
Ni smrt nás nedělí.

Ty vlasy noc jež halí
a příval třpytu hvězd z tvých očí,
tvá tvář, jež jasně ozařuje moje sny,
tvé jméno, co chybělo mi...
Cedriku Diggory...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Sunmoon Sunmoon | E-mail | Web | 20. října 2007 v 23:04 | Reagovat

Cho??

ko... (radši nic) Cho??

Tak to je hafo, a taky hafo dlouhý, teda já tě miluju!!!

2 Kačka Kačka | 6. listopadu 2007 v 22:12 | Reagovat

nechápu jak jsi to mohla vymyslet...tak dlouhý...seš fakt dobrá!

3 Niky Niky | 10. února 2008 v 13:05 | Reagovat

Páni to je bomba !!!!!!! Seš talent!

4 Story-teller Story-teller | 11. února 2008 v 21:15 | Reagovat

Talent? Ani ne... Ale děkuji za pochvalu, vždycky potěší! A moc.

5 Niky Niky | 11. února 2008 v 21:42 | Reagovat

JJ talent opravdu a musím řídt že tohle je nejlepší blog na jaký jsem kdy narazila!Narazila sem na něj totiž náhodou a sem za ten osud či co to bylo mocniky ráda!Já sem totiž veliký fanda Harryho Pottera tyhle povídky jsou vážně skvělý!Už se nemůžu dočkat dalších.!!!!!!!!!! :o)

6 janee janee | Web | 27. června 2008 v 17:51 | Reagovat

waw tak cho..mno tak to je překvápko..:-)

7 Halabala Halabala | Web | 28. srpna 2008 v 16:54 | Reagovat

Je to takový dlouhý:))))))

Ale tam, kam sem to dočetla, to bylo pěkný

8 Story-teller Story-teller | Web | 1. září 2008 v 20:09 | Reagovat

Díky... :)

PS: Dlouhý, to je moje... *-*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama