Příběh, který není vyprávěn je špatným příběhem...

V. Vítej v rodině!

21. listopadu 2007 v 21:57 | Story-teller |  Nový svět - rok PRVNÍ
Tákže... po šíleně dlouhé době přináším pátou kapitolu povídkly o dívence z Earl's Courtu. Doufám, že se bude líbit.
Anketa, kde asi skonší, mě - coby autorku - docela pobavila. A taky trochu zarmoutila - nenapsala jsem ji dost jasně na to, abyste poznali, kam patří... však uvidíte.

Ten podivný chlápek buší na bránu jako pominutý, ale mě je to celkem jedno. Spolu s několika dalšími se prohýbám smíchy. Romilda totiž celou cestu loďkou neúnavně brebentila a tak ji Roger samou vděčností při výstupu shodil do vody. Samozřejmě "omylem"! Konečně se brána otevřela a mí předrazí spolužáčci málem smetli jakéhosi skřítka, či co. K vážnosti mi to moc nepřidalo - obr a pidimužík. nacházíme s ev jakési obrovité místnosti a zprava se ozývají snad stovky hlasů. Ten pidimužík nás ale vede někam úplně jinam. Proč?!
Skončili jsme v nějaké pidi mikro nano... místnůstce a pidimužík si vylezl na stoličku, aby ho bylo vidět. Romilda se klepe jak ratlík a cosi šveholí, já ji naštěstí nevnímám.
"Vítejte v Bradavicích, milí studenti," zapištěl mužík. "Jen za několik okamžiků vás odvedu na slavnostní hostinu k zahájení školního roku. Ještě předtím ovšem budete zařazeni do jedné ze čtyř slavných bradavických kolejí. Zařazování je jedním z nejdůležitějších okamžiků ve vašem životě, neboť s kolejí, do níž budete zařazeni, strávíte celou dobu svého studia zde v Bradavicích, budete s ní trávit čas, sdílet kolejní místnost a ložnice a se spolužáky ze své koleje budete navštěvovat stejné hodiny. Tyto čtyři koleje získaly svá jména podle svých zakladatelů - Godrica Nebelvíra, Roweny z Havraspáru, Helgy z Mrzimoru a Salazara Zmijozela. Každou z těchto kolejí navštěvovali vynikající kouzelníci všech dob a každá nich si prošla neméně slavnou historií. Doufám, že každý z vás bude své koleji dělat čest a přeji vám příjemně strávené roky. Za malý okamžik se společně vydáme do Velké síně," dokončí a proklestí si mezi námi cestu ven.
Sotva odejde, přitočí se ke mě Romilda: "Tý brďo... doufám, že budu ve stejné koleji, jako Harry!"
"Harry?" kouknu na ni podezřívavě. Že by jí ta studená voda nedělala dobře? O žádném Harrym jsem se přece nebavily!
"Přece Harry Potter!" věnuje mi přezíravý pohled. Ach ano, samozřejmě, jak jsem jen mohla zapomenout na jejího miláčka?! Proboha... Protočím oči v sloup a hledám Peggy nebo Rogera. Vášnivě o něčem diskutují a tak bez omluvy opouštím Romildu a jdu za nimi.
"Co když budeme muset čarovat?" ptá se právě Peggy ustaraně.
"To by snad napsali v tom dopise, ne?" vyděsím ji svým neočekávaným zjevením. Zabralo to, lekla se - ne, že bych to plánovala, ale to je fuk. Roger přikyvuje.
"Spíš bych řekl, že budeme tahat sirky... a třeba podle barvy..." uvažuje nahlas. S Peggy si vyměňujeme pobavené pohledy a snažíme se nesmát nahlas.
Krčím rameny. "Mě by spíš zajímalo, co dělají, že tady musíme čekat..."
A v tu chvíli se vrací pidimužík a radostně na nás piští: "Seřaďte se a následujte mne, prosím, do Velké síně!"
* * *

Užasle zírám na strop. Vypadá jako opravdické nebe! Kolem mě je to samý užaslý vzdech a Romilda dokonce vyjekla. Upřímně doufám, že ať už skončím kdekoli, Romilda bude jinde. Trávit čas s ní je největším utrpením mého života. Po chvíli zkoumání skláním zklamaně hlavu - je to opravdu jen strop. Možná začarovaný, ale jenom strop. Ach jo... v myšlenkách se vracím ke konzervatoři. Jak by to bylo skvělé...
Mezitím postavil pidimužík na zem stoličku a na ni jakousi otrhanou hučku... ehm, pardon, špičatý klobouk, ale opravdu doost starý.
Všichni na něj koukají jakoby to měl být kdovíjaký exponát. Mě se moc nelíbí, upřímně - když je ta škola tak slavná, může si dovolit něco slušného a nového, ne? Nechce se mi, jako poslušná ovce, udělat totéž, co celé 'stádo', ale nakonec přece jenom, s jistou dávkou neochoty na ten úúžas upřu své zraky. Jsem zvědavá, co z toho vyleze. Králík?
Klobouk sebou zaškubá a - oh, to jsem nečekala - roztrhl se! Ne celý, ale těsně nad krempou se rozevřela široká trhlina a - no toto! Ta trhlina vypadá jako ústa. Hm, vážně zajímavé, takže mluvící klobouk? Žádní králíci? Škoda. Zato ale bude zpívat:
Nevěřte, děti, na pohádky,
zkuste se tvářit dospěle,
neb pohlédnete-li zpátky,
neopustíte radši postele.
Je mnoho druhů statečnosti
a mnoho druhů zloby,
však zkáza společnosti
je téma z každé doby.
By soulad v brzku nebyl skončen,
jsem já, moudrý klobouk Bradavický
k rozdělení žáků do kolejí určen
tak jako tomu bylo dřív a vždycky.
Jaké jsou tvoje hodnoty
a co tvou duši krášlí,
v čem budeš míti trampoty
a co nerad' bys by jiní našli,
to všecko v tobě uvidím,
rozeznám tvoji povahu,
a správné místo přisoudím,
na to dávám svou přísahu.
Stříbřité větve oděné lístky
patřili k hadímu králi,
se Zmijozelovými dítky
mnozí se býti báli -
ctižádost jejich druhé jméno,
ničeho k vítězství se neštítí
a než lásku raději chcou věno
a stát se vládci všeho bytí.
Kde knihy šepotají věky,
kde moudrost vládne,
tam sídlí Roweniny děti,
tam nerozvážný zchladne.
Modré oči měsíční světlo sžírá
a havran krouží kolem hor -
zde úvaha a rozum bývá,
zde chytří bystrým hrají vzor.
Kde jindehledalbys přítele
než-li v slovutných síních
Mrzimoru? Na každém stole
mísa plná laskavosti jiných.
Ve stínu jednoty a spravedlnosti
žlutavé kvítky ochoty se skví
jsouc chráněny před zlobou a lstí,
kde Helga nechala vládnout cti.
A konečně - ten zlatý meč,
jež skropen horkou krví,
jímž vyhráls' krutou seč -
s ním postavil ses nepříteli.
Jsi dědic Nebelvíra, hrdiny,
nikoho nevydáš v nebezpečí,
v tvé duši smír, klid, vidiny
zla a chrabrost dobru svědčí!
Teď právě nastal čas,
bys spatřil svoji budoucnost,
odhalím každý špás,
zahlédnu každou tvoji ctnost.
Přijď ke mně a skryj své zraky,
neboj se svých vlastních stínů
ni diváků - oni tu přece byli taky.
Uvidíš, čímu přičichneš vínu!

Skončil a celou síní se ozývá ohlušující potlesk a uznalý pískot. Proti mé vůli to na mě udělalo dojem. Zpíval čistě, beze stop falše a poměrně zajímavou píseň. Opravdu by mne zajímalo, kam mě zařadí. Dle toho, co jsem slyšela, nepatřím nikam. Nicméně, kdyby to tak bylo, asi těžko by mi poslali ten dopis. Takže jestli mě nezařadí, budu se hádat! Romilda vypadá nervózně. Před chvílí mumlala něco o tom, že tam nikde toho Harryho nevidí. Chuděra! Tolik ji lituju... snad z toho začnu plakat!
Tak nezačnu, pidimužík bude mluvit: "Jakmile přečtu vaše jméno, posadíte se zde a nasadíte si moudrý klobouk. Až vás zařadí, půjdete se posadit ke stolu své koleje!"
Síň umlká, očekávání je téměř hmatatelné. Doufám, že se o něj nezabiju. Za pidimužíkem je dlouhý stůl, za nímž trůní jakýsi dědula s dlouhatánským plnovousem, prázdná židle, ještě jedna, ten obrchlap a jakási rozcuchaná ženština. Na druhé straně od děduly sedí nějaký černovlasý muž s vražedným pohledem (měl by si umýt vlasy!), další ženská, připomínající sovu ověšenou korálky, pak další podivné individuum - nějaký chlápek v otrhaném oblečení a dál ženská s jakousi větví ve vlasech (vsadím se, že o ní neví) a docela normálně vypadající hnědovlasá paní. No, jestli je tohle učitelský sbor, tak teda potě-
"Blacková, Rachel!"
Proč jsem první?! Když se snažím dostat ke stoličce, rozhlížím se a s potěšením zjišťuju, že nejsem první! Přede mnou byl ještě jakýsi blonďák, který právě klopýtá k mrzimorskému (pokud jsem správně pochopila píseň) stolu. V síni to dost divoce šumí a spousta lidí na mě vrhá zvláštní pohledy.
A pak to zaslechnu: "Blacková?"... "Říkal Blacková?" "Myslíte, že má něco společného s tím Blackem?"... šepot všude kolem... "Asi jo, když je Blacková..." Tak takhle je to! To tedy ne! Rozzuřeně usedám na stoličku a přes hlavu si narážím klobouk. To jim nedaruju.
"Jsi tak plná zloby," ozvalo se mi u ucha. Prudce jsem sebou trhla. "A také zklamání, které ti vůbec nesvědčí. Vidíš před sebou velké cíle, jichž se nehodláš vzdát. Odvahu rozhodně máš a bystrost ti rozhodně také nechybí. V tvém případě bych ovšem řekl, že ač to nebývá příliš obvyklé -"
"A ty jsi co? Teta kartářka?!" přerušila jsem ho popuzeně. V jednom měl pravdu - zuřila jsem.
"Ale, ale... ten vztek, nedůvěra, hrdost... ano, i přes svůj původ patříš do ko-"
"Můj původ?! Co si myslíš, že jsi?" syknu. Asi by nebylo nejlepší ječet nahlas, i když k tomu nemám daleko. Co si myslí?!
Hlásek mi pobaveně odpovídá: "Samozřejmě... jsi tak hrdá! Ano, jsem si jistý, že tvou kolejí je ZMIJOZEL!"
Vydechnu. Radostí bez sebe strhnu klobouk z hlavy a odhodím ho na stoličku. U zmijozelského stolu (mimochodem jsem ho trefila!) se spouštím na místo vedle nějakého blonďatého kluka. Podezřívavě si mě měří pohledem. Asi mi bude chtít něco 'závažného' sdělit.
"Poslyš, Blacková," začal povýšeně. Tak odtud vítr vane... "Máš něco společného se vznešeným rodem Blacků?"
Co takhle se představit, inteligente? Slyšels' někdy o vychování?
"Copak já vím? Mí rodiče se přistěhovali z New Yorku, než jsem se narodila. Proč?" odseknu popuzeně skrývajíc zvědavost.
Úkosem na mě pohlédne a konstatuje: "Takže asi ne. Co dělají tví rodiče?"
"Máma je módní návrhářka a táta bankéř v Bank of England. Proč se ptáš?!"
"Takže jsou mudlové?" poulí na mě nevěřícně oči.
"Cože mají být?" ptám se překvapeně. To na mě musí s novejma slovama hned od začátku?
"Takže asi jo," odtušil a odsunul se ode mě jako bych měla mor či co. Asi vážně nemá vychování. Naneštěstí od téhle chvíle se na mě nikdo u stolu ani nepodívá, natož že by promluvil. Nechápu proč. nic jsem jim neudělala... Hej!! Dva týpci proti mě vypadají, jako by mě pomlouvali. A tahle banda ignorantů má být má rodina? Díky moc!
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Kačka Kačka | 22. listopadu 2007 v 22:04 | Reagovat

No, když jsi tam napsala, že jsme se jaksi netrefili, bylo mi jasné, že bude ve zmijozelu...jo a mimochodem krásně napsané!:o)

2 Sunmoon Sunmoon | E-mail | Web | 22. listopadu 2007 v 22:18 | Reagovat

Tyjo...přesně 60 řádku tos to počítala??

Úchvatné dílo, blonďák...hmmm...žádnýho neznám!!!

3 Story-teller Story-teller | 23. listopadu 2007 v 6:29 | Reagovat

Eh... moc a moc vám děkuju!! - Na to, jak jsem se na tuhle kapitolu těšila, mám pocit, že se mi moc nevyvedla...

[2] 60 řádků... ty to počítáš? Já ne. Akorát slova u drabbleů (svých). Blonďák, kerej?

4 Marie Marie | 23. listopadu 2007 v 10:27 | Reagovat

Právě jsem narazila na tvoje stránky. Povídka je moc pěkná. Jsem zvědavá jak to bude pokračovat. A bude pokráčko brzo?

5 Sunmoon Sunmoon | E-mail | Web | 23. listopadu 2007 v 19:07 | Reagovat

No jasně, že jo...

Ten co se ptal Blackové na Blacka!!!

6 Story-teller Story-teller | 23. listopadu 2007 v 20:35 | Reagovat

[4] Děkuju :) S tím pokračováním nevím - chtěla bych se sice s Rachel dostat do Vánoc k Vánocům, ale nevím, mám toho k napsání hodně. Rozhodně bych ale chtěla do Vánoc dokončit Trilema, takže se mu budu věnovat asi nejvíc... uvidíme :)

[5] Tak tenhle blonďák... ty neznáš blonďáka ze Zmijozelu?! Kolik jich tam mají? No nic, pokud ještě pořád nevíš, dozvíš se. Rachel ho taky nezná. :)

7 Sunmoon Sunmoon | E-mail | Web | 23. listopadu 2007 v 21:53 | Reagovat

Nevim, fakt netuším kolik zmijozeláků je ve blond klubu, já myslela, že všici!!!

8 Kačka Kačka | 24. listopadu 2007 v 12:53 | Reagovat

myslím, že to bude Drago Malfoy...vždyť šel na kouzelnickou školu ve stejný rok jako Harry

9 Sunmoon Sunmoon | E-mail | Web | 24. listopadu 2007 v 18:31 | Reagovat

Ty jo, fakt?? já si takový drobnosti nepamatuju!!!

:)

Okej, díky...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama