Příběh, který není vyprávěn je špatným příběhem...

iv. Rituál

18. prosince 2007 v 6:59 | Story-teller |  Časy budoucí...
Chce to změnu. Takže doufám, že si ještě na Meropu pamatujete... Tenhle příběh už mi tu nějakou dobu leží a tak jsem si řekla, že bych ho sem mohla vsunout, abyste přišli na jiné myšlenky.
Let's go reading! Enjoy it!


Letěli skrz černou tmu v níž se blýskaly rozmazané šmouhy hvězd, pak se okolí roztočilo ještě o trošku víc a dívka spadla do sněhu. Motala se jí hlava, ale jakmile se trochu vzpamatovala, rozhlédla se kolem sebe a po zádech jí přeběhl mráz - dva mrazy. Ten první kvůli zimě, jež vládla. Ten druhý měla na svědomí mýtinka plná lidí v dlouhých tmavých hávech a kápích. Její společník přečkal přistání na nohou a teď se pomalu brodil sněhem k ostatním. V ruce nesl stříbrný meč.
Meropa se vyškrábala na nohy. Sníh ji do bosých nohou pekelně studil a od úst se jí linuly obláčky páry. Malfoy starší ani lidé na mýtině jí zřejmě nevěnovali pozornost. Ona je sledovala pečlivě. Neměla nejmenší ponětí, proč ji Malfoy vzal s sebou, ale byla si jistá, že jej k tomu nevedl žádný dobrý úmysl. Zachvěla se.
Malfoy se dobrodil až do středu mýtiny, jejíž osazenstvo se přesunulo ke krajům, zabodl meč do bělostné hmoty a promluvil: "Vážení přátelé, podařilo se mi získat poslední brzdu opětovného nástupu Temné moci - meč Godrica Nebelvíra. Nyní nám už nic nebrání v obnově toho, co započal Pán zla, mocný lord Voldemort, před svým potupným pádem."
Dívka zatajila dech. Netušila, že meč, který otec dostal, byl Nebelvírův - pravděpodobně by to nic nezměnilo na tom, jak jej bránila ale... mohli jí o tom říct. Jenže jí se neříkalo nic. Nicméně teď, jestli to přežije, bude mít Malfoy problém... Řekl toho dost.
Přidal se k ostatním všichni začali odříkávat formule, jimž Meropa nerozuměla dílem kvůli jejich obtížnosti a dílem kvůli množství hlasů, jež je pronášely. Od jednotlivých lidí se začaly šířit paprsky bílého světla a směřovaly přímo k meči. Jako proud vody se do něj vlily a svět vybuchl. Alespoň tak to připadalo Meropě stojící kousek od nich - když si její oči přivykly oslnivému jasu, zjistila, že meč svým svitem převyšuje měsíc, který blížíc se k úplňku, visel nad lesem. Stříbřitá zář osvicovala bílé tváře mnoha přítomných a s děsivým účinkem prosvětlila zasněžený les.
"Co ještě schází?" otázal se Malfoy překvapeně.
"Četla jsem to asi třikrát - potřebujeme ještě panenskou krev," odpověděl mu mrazivý ženský hlas.
Dívce se málem zastavilo srdce a pak se zběsilou rychlostí rozběhlo pryč. Tak proto... Sklouzla do sněhu a co nejvíc se do něj zabořila.
"Myslel jsem si, že nám malá Potterová bude k něčemu dobrá," zazněl k ní pohrdlivý hlas jejího únosce.
"Vždyť je jí čtrnáct!" zvolala žena překvapeně. "V tomhle věku už nemůže být panna!"
"Ne všechny jsou jako ty..." odpověděl jí, v jeho hlase zaznívalo pobavení.
Dívka ale nečekala, co bude dál. Odplazila se sněhem k hraně nízkého kopečka a dolů. Lesa zbývalo už jen padesát metrů a následoval temný pruh vystřídaný pruhem běloby. Nad ní, ve větvích stromů se třpytila zlatá světýlka. Mudlovská silnice a za ní městečko... uvědomila si a ulehčeně se skutálela z kopce. Dole se hbitě zdvihla a rozběhla se hlubokými závějemi k okraji pustoprázdné vozovky, rychle ji přeběhla a přímo přes pole klopýtala k nejbližšímu domu. Co se dělo za ní nevěděla, čekala však, že ji každou chvíli zasáhne nějaká kletba.
Nic takového se ale nestalo a po několika minutách smýkání se po zmrzlých sněhových krystalkách stanula přede dveřmi patrového cihlového domku. Zoufale zabušila na dveře a pohlédla k lesu, nad nímž se vznášela oslnivá záře, již by si leckdo mohl splést s měsícem, ačkoli tak silně ještě nikdy měsíc nesvítil. Zmrzlé nohy ji začaly pálit.
Budu mít omrzliny, pomyslela si a zvedla ruku, aby znova zaklepala, ale dveře se otevřely. Stála v nich postarší paní a překvapeně hleděla na lehce oděnou dívenku.
"Prosím vás, potřebuju se u vás schovat," vyhrkla Meropa naléhavě. "A zatelefonovat si."
"Proboha dítě, co tady děláš tak pozdě a... pojď rychle dovnitř!" zvolala paní šokovaně a vpustila děvče dovnitř. Pak zabouchla dveře právě v okamžiku, kdy se na kraji lesa objevilo několik zahalených postav.
"Tady je telefon, dítě, ale pověz mi nejdřív, jak to, že..." nedokončila dáma a nechápavě potřásla hlavou.
"Já... oni mě chcou zabít," odpověděla Meropa a až pak si uvědomila, jak hloupě to zní. "Já... zavolám si a oni pro mě přijedou a vysvětlí vám to."
"Měli bychom ale zavolat policii," namítla dáma.
"Ano, já vím. Už ji volám," zalhala dívka a vytočila pohotovostní číslo Ministerstva kouzel. "Tady je Meropa Potterová, schovávám se u nějakých mudlů v něja- víte kde jsem? Jak jste to zjistili?" zeptala se podezřívavě. Odmlčela se. "Aha. dobrá, omlouvám se. Bojím se, že sem přijdou... ti kdo mě unesli, ano. Ano. Prosím, pospěšte si!"
Sotva položila sluchátko, paní ji zabalila do deky a dovedla do obýváku, kde ji vmáčkla do pohodlného křesla u krbu. Postarší pán, zřejmě její manžel, podal dívce hrnek horkého čaje. Meropa cítila, jak jí prostupuje teplo, promrzlé nohy nepříjemně štípaly a pálily, ale považovala to za dobré znamení. Usrkávala čaj a nervózně pokukovala z okna.
O několik minut později zaslechla několikeré tlumené PRÁSK , po němž někdo zabušil na dveře. Dívčina hostitelka se zvedla ze svého křesla, v němž po celou dobu mlčky setrvávala, a šla otevřít. Dívka ztuhla. Buď a nebo.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kačka Kačka | 18. prosince 2007 v 12:06 | Reagovat

Musím říct, že jsi fakt rychlá! Nějak rychle to tady přibývá°;-)

2 Sunmoon Sunmoon | E-mail | Web | 18. prosince 2007 v 18:31 | Reagovat

Kačko, chceš říct tajemství, ona už to napsala dávno, ale je taková provokatérka, že si to schovává!!!

Jinak pěkné a myslím že to bude buď (páč je hezčí a kratší...)!!!

:")

Chudáčci černé kápě, ta holka jim zdrhla!!! :") já nic neříkám...

3 moja moja | 18. prosince 2007 v 19:22 | Reagovat

fakt nádhera!!! čekám na další jakoukoliv kapitolku

4 Story-teller Story-teller | 18. prosince 2007 v 20:36 | Reagovat

Kačka: Eh... moc se netěš, tohle je takový malý předvánoční sprint (ne, že bych toho jinak měla málo) a potom se to zase zpomalí... asi to bude trochu šok, tak se pomalilinku připravujte. :")

Sunmoon: Taky musíš všechno prokecnout. Ale ne, jenom tohleto mám nachystaný (a další díl), jinak to všechno píšu teď. Buď? No nevím... ale mám pocit, že to bude nebo. A černé kápě... ještě není všem dnům konec. ;)

moja: Kuju... a dočkáš se, neboj. :)

5 Sunmoon Sunmoon | E-mail | Web | 18. prosince 2007 v 21:43 | Reagovat

to je dobře já se totiž těším na pátek, budu asi muset psát něco delšího... :")

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama