Příběh, který není vyprávěn je špatným příběhem...

VI. Náhodná setkání

5. prosince 2007 v 21:33 | Story-teller |  Nový svět - rok PRVNÍ
Dnes je Mikuláš. To ale nemá nic společného s tím, že si ode dneška můžete přečíst novou kapitolu o Rachel... No dobře, má to s tím něco společného. Datum.
Nicméně doufám, že vás neodnesl anděl a vy si budete moci (a chtít) kapitolu přečíst. A až dočtete, zanechte, prosím, zase vzkaz. Kuju.


Oh... přežila jsem už celou jednu noc! Ráno je krásné, venku zpívají ptáci a... já jsem stále ještě naživu! Leckdo by se možná divil, jenže ono tu nic k divení není. Poté, co se na mě u stolu nikdo nepodíval, jsem se v tichosti najedla, poslechla si ředitelův úžasný proslov - nevíte někdo, co říkal? - a spolu s ostatními prváky z mé koleje se odebrala do kolejní místnosti kdesi ve sklepení. Kupodivu mi sdělili i heslo! Na snídani tedy budu moct jít, aniž bych musela s kýmkoli mluvit. Včera večer jsem se totiž setkala se svými spolubydlícími - tři holky, které mi docela jistě polezou na nervy. Zatím na ně nemám náladu, ale... jednou si to pěkně odskáčou. Včera se mě pouze zeptaly na jméno a pak jedna z nich vykřikla: "To je přece ta mudlovská šmejdka!"
Krom toho, že nemám tušení, co to znamená, mě docela naštvalo, že od té chvíle se mnou nepromluvily jediné slovo. V duchu jsem jim popřála zlé sny a zachumlala se do nádherně zelených peřin... a pak už bylo tohle překrásné ráno plné očekávání. Schválně, jestli trefím do Velké síně!
* * *
Konečně na snídani. Našla jsem své oblíbené kukuřičné lupínky! Síň je poloprázdná, snad se nikomu nechtělo vstávat. U nebelvírského stolu jich sedí asi pět, havraspárský je prázdný, mrzimorský hrůza pohledět (líbající se páreček) a u naše jsem jen já, šíleně tlustý kluk a jakási blondýna z šestého ročníku (včera seděla kousek ode mě a bavila se s kamarádkou). Po chvíli lidé přibývají, dokonce i profesoři. Posadila jsem se zády ke vchodu, což byla chyba, protože mě občas něčí příliš hlasitý smích dost vyděsí. Ale aspoň mi každý nekouká do talíře.
Náhle za sebou zaslechnu šustivý klapot podrážek. Radši se neotáčím, kdo-ví, co je to zač!
"Slečna Blacková?" ozve se za mnou tichým, nepřátelským hlasem. Lehce s sebou cuknu.
"Ano?" otočím se pomalu.
"Váš rozvrh," řekne chlápek v černém plášti s černými mastnými vlasy a podá mi ho.
"Děkuju," usměju se. "A vy jste kdo?"
Pohrdavě se ušklíbne. "Severus Snape, ředitel vaší koleje, slečno Blacková."
"Oh," unikne mi. "Velice ráda vás poznávám, pane."
"Nápodobně," ušklíbne se neupřímně a jde rozdávat rozvrhy dál.
To je neuvěřitelné! Znám dalšího člověka kromě Romildy, Rogera a Peggy! Paráda. Ach, ano... Romilda přišla do Nebelvíru, Peggy do Mrzimoru a Roger do Havraspáru. Vtipné, ne? Taky jste se tak zasmáli?
Takže k rozvrhu. Jako první dvouhodinovka lektvarů s Nebelvírem - zajímavé, pak kouzelné formule s Havraspárem, oběd a dvouhodinovka dějin čar a kouzel. Hm. Dějiny jsou z toho to jediné, nač se těším - konečně budu mít příležitost se něco dozvědět!
Odcházím a ve dveřích míjím Rogera s Romildou (Roger se tváří velice 'nadšeně', že potkal zrovna ji). Roger se usmál a pozdravil. Romilda po mě vrhla znechucený pohled a neřekla nic. Zmateně se za ní otočím. Nemám ji ráda, jo, ale co mělo znamenat tohle?!
"Blacková, zavazíš!" ozve se za mnou hlas blonďáka ze včerejška. Otočím se.
"Jdi do háje. Kdyby ses radši představil!" štěknu na něj podrážděně a zaslechnu za sebou tichý šustot klapajících podrážek - nevím, jak jinak ten zvuk popsat.
"Nějaký problém, slečno Blacková?" pronese můj kolejní hlasem, z nějž odkapává med, eh pardon, jed!
"Samozřejmě, že ne, pane profesore," odpovím co nejklidněji a aniž bych se na něj podívala mizím rychle ze scény.

Nemůžu uvěřit svým očím. Ty tři husy se malují! A nejen to, ony to navíc neumí! Rychle z kufru vyhrabu učebnice a mizím z ložnice. Netuším sice, co budu následující půl hodiny dělat, ale cokoli je lepší, než být s těmi třemi! Ve Vstupní síni potkávám svého nejoblíbenějšího spolužáka, vlasy mu září jako sluníčko a jeho dva kolohnáti se ještě cpou.
"TY!" vykřiknu na něj. Otočí se na mě a překvapeně zamrká. Pak znovu vykročí, jako bych vůbec nebyla. Ale já zamířím k němu, takže mu nezbývá než se zastavit.
"Co chceš?" zavrčí temně. Skoro jakoby mu dělalo zle se mnou mluvit.
"Chci vědět, kdo jsi. Bývá zvykem, že se gentleman představí, chce-li mluvit s dámou. Vzhledem k tomu, že mé jméno už znáš, bylo by fajn, kdyby ses teď představil ty," sdělím mu s úsměvem na rtech.
Zírá na mě jako na zjevení a pak vyprskne smíchy. "Chceš-chceš říct," lapá po dechu, "že ty jsi dáma?! Ty? Mudlovská šmejdka?!"
Vztekle přimhouřím oči a vlepím mu facku. Nehodlám mu dovolit, aby mi nadával - jsem si jistá, že zdvořilé oslovení to není.
Během jediné vteřiny mě drží za hábit a div mi nevypíchne oko hůlkou. Bomba!
"Už nikdy, nikdy - rozumíš?! - mi nedávej - opovaž se mě ještě někdy dotknout!" vrčí.
Dřív, než stačím cokoli odpovědět, ozve se za mnou onen známý šustivý klapot. "Pane Malfoyi, proč na slečnu Blackovou míříte hůlkou?" ozve se lenivě.
'Pan Malfoy' vzhlédne a vztekle mě pustí. Schová hůlku. "Praštila mě."
"Opravdu? Proč -"
"Protože mě nazval mudlovskou šmejdkou, pane profesore," přiznám tiše. Popravdě - docela mě vyděsil, když na mě vytáhl hůlku.
Kolejní se zamračí. "Buďte tak laskav, pane Malfoyi..." nedokončí a obrátí se ke mně. "A vy slečno, ..."
"On jí řekl -?" ozve se od schodiště pobouřený šepot.
"Běžte si po svých, Pottere!" vyzve můj kolejní jakéhosi černovlasého kluka stojícího pod schodištěm s nějakým zrzkem a hnědovláskou. Jsou z Nebelvíru.
"Pottere, dej bacha, aby na tebe nevybafl mozkomor!" vykřikne na něj Malfoy. Kolejní se ušklíbne.
* * *
Lektvary se ukázaly být zajímavé - jenom profesor (kolejní!) je zřejmě oněkud zaujatý vůči mé osobě. Netuším proč. Kouzelné formule byly... zvláštní, měli jsme na ně trpaslíka ze včerejška (jmenuje se Kratiknot) a dostali jsme za úkol vznést do vzduchu pírko. Nepovedlo se to nikomu a profesor si zklaamně zamumlal něco o nějaké Grangerové. Teď, po obědě, se drápu do druhého patra, kde by měla být učebna dějin.
Zahnu za roh, kde stojí trojice z rána. Vymění si mezi sebou pohledy a pak ta holka začne: "Ahoj, já jsem Hermiona Grangerová, tohle jsou Ron Weasley a Harry Potter."
"Ten úžasný Harry Potter?" vykulím oči a prohlédnu si ho. Nevypadá nijak extra - rozcuchané černé vlasy, brýle, zelené oči... nic zvláštního.
"Jak úžasný?" zajímá se zamračeně.
"Naprosto úžasný. Romilda tě asi miluje. Myslela jsme, že mi z ní rupne hlava, pořád to poslouchat. Je u vás v prváku," ušklíbnu se zlomyslně. Přeju mu to.
Holka se usměje: "My... jsme si říkali, jestli nepotřebuješ pomoct. Moji rodiče jsou taky mudlové -"
"Netuším, co jsou to mudlové zač a vaši pomoc nepotřebuju!" odseknu pobouřeně. Kdo se je prosil?!
"Slyšeli jsme, jak na tebe Malfoy ráno křičel -"
"Ty nejsi hluchá, Grangerová?" ozve se za mnou Malfoyův hlas.
"- říkali jsme si," pokračuje Grangerová, jako by neexistoval, "jestli- "
"Jsi hluchá," odtuší Malfoy a uchechtne se. "Řekla, že pomoc nechce."
"Dokážu si s nima poradit sama. Díky," usadím ho chladně a vrhnu na něj vražedný pohled.
"Ty tak," ušklíbne se. "Možná bys ale pomoct potřebovala, vím já?"
"Od nich ne. Jsi idiot, Malfoyi!" zaječím. V nastalém tichu slyším charakteristický zvuk našeho kolejního, bleskurychle se tedy schovám za trojici a odtud mizím do nejbližšího výklenku s brněním. Radši ani nedýchám.
"Za urážení spolužáků strhávám Nebelvíru deset bodů, slečno Grangerová."
"Ale -!"
"Nějaké námitky?" setře ji. Mám co dělat, abych nevyprskla smíchy.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Sunmoon Sunmoon | E-mail | Web | 5. prosince 2007 v 22:30 | Reagovat

LoL, tak to je fakt drastický, si ú-ž-a-s-n-á naprosto dokonale úžasná, teda až na ty překlepi v ůvod, a ten klapot....HmmmHmmmHmmm

Miluju Dráááčkáá!!!

I LoVe Draco!!!

2 Story-teller Story-teller | 6. prosince 2007 v 8:20 | Reagovat

Oj... ten úvod je děsnej, nikde o tom nemluv, já to spravím. Co máš proti klapotu? :D

3 Sunmoon Sunmoon | E-mail | Web | 6. prosince 2007 v 18:47 | Reagovat

Je dobrej, ale řekla bych až přespříšil často, asi jew to tím, že se Sevie naštval za tu MŠ...

4 Kačka Kačka | 8. prosince 2007 v 15:37 | Reagovat

Těšila jsem se kdy budu mít čas si to konečně přečíst!Jsem nadšená!

5 Story-teller Story-teller | 8. prosince 2007 v 18:36 | Reagovat

[3] Sevie je všemocný a všudypřítomný... a upřímně řečeno, myslím, že na tom KOMU a JAK Dráček nadává mu moc nesejde. ;)

[4] Jsem ráda, že se líbilo :)

6 Sunmoon Sunmoon | E-mail | Web | 9. prosince 2007 v 19:34 | Reagovat

Naopak, řekla bych právě, že si to užívá ještě víc než DraDraDra....

7 Story-teller Story-teller | 9. prosince 2007 v 21:28 | Reagovat

Sevie je všemocný :)

8 Sunmoon Sunmoon | E-mail | Web | 9. prosince 2007 v 22:47 | Reagovat

To už jsme slyšeli, Zkus něco dalšího...

9 Story-teller Story-teller | 10. prosince 2007 v 15:50 | Reagovat

Dobře. Sevie je... vševědoucí. :")

10 Sunmoon Sunmoon | E-mail | Web | 10. prosince 2007 v 21:05 | Reagovat

Anoo, sláva Seviemu!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama