Příběh, který není vyprávěn je špatným příběhem...

XI. Předvečer Všech svatých

20. prosince 2007 v 22:33 | Story-teller |  Nový svět - rok PRVNÍ
Blížíme se do finále předvánočního... sprintu/maratonu/hyperrychlostního letu/čehokoli chcete, ne však příběhu! Rachel pomalu začíná propadat malomyslnnosti... inu typická slavnostní nálada. Let's enjoy it! (A taky: Let's celebrating!)





Poslední měsíc je jednou snůškou spěchu a úkolů. Skoro nestíhám číst. Famfrpál v průběhu věků jsem sice přečetla už dvakrát, ale třeba Dějiny bradavické školy pořád ne a ne dočíst. Nicméně jsem v knihovně objevila velice zajímavou knihu - Slovník pojmů pro čaroděje z nekouzelnických rodin určený. Skvělé počtení. Obzvláště se mi zalíbila některá slova u 'M' - moták, mozkomor, mudla, mudlovský šmejd. A dvě poslední mi udělaly obrovskou radost. Škoda, že kniha neuvádí nějakou přiléhavou přezdívku pro naprosto tupé blonďaté čistokrevné kouzelníky (jimž jsem se naštěstí poslední měsíc úspěšně vyhýbala). Asi budu muset zůstat u 'peroxida'.
Takže... právě teď se chystám na slavnost předvečeru svátku Všech svatých.Opravdu netuším, co si udělat s vlasy, takže asi zvolím, to co vždycky. Hm... co se dá dělat. Hotovo a jde se. Sotva vyjdu z tajného vstupu do naší společenské místnosti, zahlédnu ke své smůle Malfoye. Ke své smůle? A tuším, že bude ještě hůř. Vytahuje totiž hůlku. Snažím se couvnout zpět, ale ze spolky se valí další a další lidé.
"Co chceš dělat?" křiknu tedy na svého protivníka.
Malfoy se jen ušklíbne a mávne hůlkou. Nestihnu uhnout. Kouzlo mě zasáhlo a cítím, jak si mi něco rozlézá po tvářích. Co to - k čertu - udělal? Všichni kolem propukají v smích. Malfoy má na tváři výraz zadostiučinění, ale ten se tam dlouho neudrží, neboť se taky začne chechtat.
No, pane kolejní, a kde jste teď? pomyslím si hořce, když mizím do dívčí umyvárny. Při pohledu do zrcadla málem omdlím hrůzou. Po celém obličeji mám rozlezlo odpornou rudou vyrážku. Ten hajzl mě uřknul! Nic jiného to být nemůže! Nenávidím tě, Malfoyi! Ale co teď?
Zoufale se opřu o stěnu, neodvažuju se ani složit ruce do dlaní. Nakonec se přece jen odhodlám vyjít ven. Musím najít nějakého profesora. Ve Vstupní síni vyběhnu do schodů a doufám, že někoho potkám.
Míjí mě Potter se svými kamarády, ale naštěstí mi nevěnují pozornost. Ale pak -
"Rachel!"
Zvednu hlavu. Přede mnou stojí Roger a zděšeně na mě zírá. "Co se ti u Merlina stalo?! Tedy... kdo... kdo ti to udělal?"
"Cože?" zeptám se. Nechápu, jak na to tak rychle přišel. Nebo mi snad ten idiot provedl i něco jiného?
"Ptám se, kdo tě uřknul!"
"Rachel, Rogere, co tu děláte? Proč ještě nejste na slavnosti?" ozve se za námi hlas profesora Lupina. Otočíme se.
"Rachel někdo uřknul, pane profesore," oznamuje hned můj "kamarád"?
Profesor se na mě zahledí. "Dovedeš ji, prosím, na ošetřovnu? Madame Pomfreyová si s tím poradí jedna dvě."
Roger přikývne a tak se vydáme na cestu. V tom se ozve profesor: "Kdo to udělal?"
"Na tom nezáleží," promluvím konečně. Kdybych Malfoye práskla, dopadla bych ještě hůř.
"Řekl bych, že na tom záleží, Rachel," odporuje mi profesor. Zamračí se. "Tak kdo?"
"Promiňte, pane profesore, ale já bych se toho docela ráda zbavila a..."
Stojím ve dveřích Velké síně. Vypadá to tam úchvatně. U stropu poletují hejna živých netopýrů (musí být pořádně zmatení, chudáčci), stěny pokrývají oranžovo-černé girlandy, nádobí na stolech se leskne zlatem a jídla jakoby neubývalo. Konečně se odhodlám přesunout k našemu stolu. Vyrážka už je naštěstí pryč, takže se na mě všichni tak akorát šklebí. Vsunu se na jedno volné místo (okolosedící se ihned odsunou) a mimoděk se zahledím nebelvírskému stolu. Sedí tam Potter.
Chvíli na něj strnule koukám a pak sklopím oči do prázdného talíře. Rychle se nadechnu a na lesknoucí se kapky slzí rychle umístím nějaké jídlo - konkrétně bramborovou kaši a báječná krůtí prsíčka. Místo abych jedla, opřu se lokty vedle talíře a skryju tvář v dlaních.
"Ty ses do něj vážně zabouchla, Blacková?" zaslechnu překvapený výkřik odkudsi zleva.
Zvednu hlavu. Ano, o několik (asi deset) míst dál, na druhé straně stolu, sedí Malfoy s Parkinsonovou a zírají na mě jako na zjevení. Slabě zavrtím hlavou: "Dej mi pokoj, Malfoyi."
Zhluboka se nadechnu a přece jen se pustím do toho skvělého jídla, jež mi však nechutná ani zdaleka tak, jakoby chutnalo, kdyby nedošlo k onomu incidentu... Ne, Malfoyi, já jsem se nezamilovala do Pottera. Slavní hrdinové nejsou můj typ. Je tu ale něco, co Potter má a já ne...


Mí spolužáci se zvedají od stolů a míří do společenské místnosti. Jsem mezi posledními, kdo opouštějí místnost, takže jsem to já, koho málem přizabijí dveře naší ložnice. Sotva je zavřu, znovu se rozletí a dovnitř vletí prefektka: "Všichni okamžitě do Velké síně! Dělejte!!"
Panika. Nikdo neječí (Zmijozelští přece mají úroveň), ale někteří lidé k tomu nemají dlaeko - kupříkladu Laura se nerozkřičela jen proto, že jí ta třetí dala pořádnou facku. A důvod tohoto stavu? Nepotvrzená zpráva, že do hradu vnikl Sirius Black. Vrah, který se jmenuje stejně jako já. Což je možná důvod, proč se mnozí vyhýbají pohledu na mě a okolo mě je dost volného prostoru - asi jsem radioaktivní. Na podlaze Velké síně leží hromada spacáků a ředitel povídá cosi o tom, že tady budeme spát. Rychle tedy jeden popadnu a odtáhnu ho k jednomu z vysokých oken.
Jakmile profesorstvo odejde, v síni vzplane oheň zapálených teorií o způsobu Blackova vniku. V koutě nedaleko ode mě slyším něčí hlas říkat: "Proboha, jsem tady snad jediná, kdo si dal tu práci a přečetl si Dějiny bradavické školy?"
"Nejspíš ano, proč?" odpoví hlas Ronalda Weasleyho.
"Jistě, že ne," ozvu se nechtěně nahlas.
"Tebe se nikdo neptal," osopí se na mne Weasley.
"Neptal," potvrdím mu a otočím se k nim zády. Slyším, jak Potter něco říká, ale nerozumím co, protože zabořím tvář do spacáku, aby v temné síni nikdo neviděl mé slzy. Já mu tak závidím... ano, závidím Harrymu Potterovi. Ne je ho slávu ani pitomou jizvu. Závidím mu to jediné, co tady nemám...
... přátele.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Sunmoon Sunmoon | E-mail | Web | 20. prosince 2007 v 23:06 | Reagovat

já potterovy závidím tak maximálně zelený oči, ale ty už jsou stejně trapný... :")... Co to zas kecám.. :"D

2 Story-teller Story-teller | 21. prosince 2007 v 8:14 | Reagovat

Ah... nemáš náhodou kamarády? ^^

3 moja moja | 21. prosince 2007 v 12:32 | Reagovat

krásný! fakt bombový už se zas strašně těšim na další... jo a taky je úplně bombová povídka časy budoucí tak kdybys je obě dvě v nejbližší době přidala.... udělala bys mi vážně radost :D

4 Sunmoon Sunmoon | E-mail | Web | 21. prosince 2007 v 17:35 | Reagovat

No po málu jich mám, ale co bych dala za takovýho peroxida, ale toho můžu závidět jen Rachel... :"D

5 Kačka Kačka | 4. ledna 2008 v 21:35 | Reagovat

Nádherný!Strašně pěkně napsaný!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama