Příběh, který není vyprávěn je špatným příběhem...

XI. - Vyřešeno

10. prosince 2007 v 15:44 | Story-teller |  Trilema
Ach ano... poslední díl první povídky zde, na tomto podivně tvarovaném místě. Poslední... jaká melancholie... leč, pohádka ještě nekončí!
Vpravo hledě zříte naktu o konci tohoto díla... však jiná byla, když jsem poslední díl vytvořila. Ne příliš, ovšem trochu přeci. Nevadí. jak rcela jsem prve, pohádka stále ještě nekončí, neplačte tedy děti, nad výsledkem. Ještě není vše ztraceno. Ach ano, není...
Nyní však dosti otálení, čtěte!

James se Siriem a Remusem stáli zády k sobě, kousek od nich postával Severus s hůlkou v ruce a všichni čtyři metali kouzla po onom vysokém muži - lordu Voldemortovi - a jeho dvou pohůncích. Nezdálo se však, že by kouzla měla na Pána zla nějaký účinek. Jeho dva zakuklenci čas od času ztuhli, zmokli či viseli ve vzduchu, ale Pánovi zla jakoby to nebylo překážkou - prostě je nechal tak, jak byli a při nejbližší vhodné příležitosti kouzlo zrušil. Nechápala, jak je možné, že dokáže zrušit i ono podivné visící kouzlo, které s oblibou využívali James se Siriusem a kupodivu i Severus. Nicméně po chvíli si uvědomila, že teď asi není vhodná příležitost se nad tím zamýšlet.
James poslal na jednoho ze zakuklenců Expelliarmus a letmo pohlédl na ni. Zarazil se. Divoce zavrtěla hlavou a on zamrkal a tak tak se vyhnul proudu modrých jiskřiček. Lily si oddechla.
Jiskřičky ji však inspirovaly. Rozhlédla se po své hůlce, ale ta nikde. Kruci! pomyslela si vztekle, když si uvědomila, že ji ti dva idioti zahodili do sněhu. Co teď?
James se znovu zahleděl jejím směrem. Bezradně rozhodila rukama a naznačila mu, že nemá hůlku. Chvíli nechápavě zíral (překvapilo ji, že si toho nikdo z ostatních nevšiml) a pak chápavě přikývl a vytáhl její hůlku z kapsy. Něco zamumlal a hůlka zmizela. Lily vytřeštila oči.
"Jamesi! Co sakra děláš?!" zaburácel Sirius, který na poslední chvíli zachránil kamaráda před Impendimentou.
"Promiň," zamumlal James, vrhl na Lily pohled: Dej na sebe pozor! a pokusil se Voldemorta promočit od hlavy k patě.
Lily si povzdechla. A co ta hůlk- V ruce se jí zjevila její vlastní hůlka. Nechápavě pohlédla na Jamese. Velice ji zajímalo, co s ní udělal, ale o tom si popovídají později. Zvedla ruku s hůlkou k nebi a vystřelila z ní ohňostroj rudých jiskřiček. Doufala, že budou vidět aspoň u cesty, když ne v Prasinkách nebo ve škole.
Dříve, než si někdo uvědomil jejich přítomnost ruku stáhla, namířila hůlku na hromadu sněhu a zašeptala: "Wingardium Leviosa."
S pobaveným úšklebkem směřovala sníh nad Pána zla. Trojice a Severus se snažili zakrýt smích. Sněhová nadílka už byla přesně nad ním, když se ozvalo: "Pozor!"
Lily bleskurychle kouzlo přerušila a sníh na něj opravdu dopadl, ale nikoho už to vlastně nezajímalo. Všichni šokovaně zírali na osobu, která vykřikla. Byl to Petr!
Nikdo tomu nedokázal uvěřit. Zřejmě tomu nevěřil ani Petr, který zrudl a vytrhnuv hůlku z rukávu, namířil ji na Voldemorta: "Agua-Aguamenti!"
Pán zla s rozzuřeným výrazem kouzlo odrazil a otočil se k Lily. Dívka polkla a vytřeštěnýma očima sledovala, jak se k ní blíží. Opatrně vstala.
"Ehm..." začala a zmlkla. Netušila, co chce vlastně říct.
Lord Voldemort měl ve tváři naprosto nepříčetný výraz. Jeho oči rudě žhnuly - Lily se otřásla, když si to uvědomila - a ruce měl zaťaté v pěst. "Takže ti to nestačilo, ty malá mudlovská šmejdko?"
"Takhle o Lily mluvit nebudeš, ty zrůdo!" zařval za ním James a rozběhl se k němu.
"Impendimenta," pronesl Voldemort lenivě a přes rameno běžícího Jamese znehybnil. Lily vyjekla. "Legilimens vario!" pronesl pak Voldemort s hůlkou namířenou na ni.
"Protego!" zaječela Lily zoufale. Co chce dělat? Legilimens znala, ale tu druhou část? Třesoucí se rukou před sebou držela štít.
"Dobrá," ušklíbl se Pán zla a kouzlo narážející na štít zrušil. Dívka však štít stále držela. "Imperio!"
Lilyinu hlavu zaplavilo podivné, příjemné prázdno.
Zruš štít! ozvalo se v onom prázdnu.
Poslušně pohnula rukou, když se zarazila. 'Proč? Musí to mít nějaký důvod, proč ho mám, ne?'
Nemá. Je to hloupost, zruš ho!
'Musí to mít důvod!'
Zruš ten štít!
Až mi řekneš proč.
Dobrá, nech si ho. Ale... vidíš támhle toho?
V podivném světě překrytém pocitem klidu a míru se jakási postava posunula tak, že si Lily mohla prohlédnout někoho, kdo se právě sbíral ze země a něco na ni křičel. 'Vidím.'
Omrač ho.
Štít zmizel, zaslechla temné uchechtnutí. Obrátila hůlku ke křičící osobě. Vždyť to je James!! uvědomila si.
No tak!
"Mdloby na te-"
'Ne!!'
Dělej!
"Mdlo-"
'Nebudu omračovat Jamese!!'
Ale ano! Nebo někoho jiného!
'Třeba tebe?'
Omrač ho!
'Ne.'
OMRAČ HO!!
"NE!!!" zaječela Lily. Podivné prázdno zmizelo. Do dívčiné hlavy se nahrnula změť myšlenek, o nichž snad ani netušila, že je má. Točila se jí z nich hlava. Klesla k zemi.
během chvilinky u ní někdo klečel. Zvedla hlavu a pohlédla do ustaraných očí Jamese Pottera.
"Jsi - Lily, jsi v pořádku?" ptal se udýchaně. Přikývla a zhroutila se mu do náruče.
"Mdloby na v-"
"Tome, to snad ne! Tys' napadl studenty?!" ozval se známý hlas. Lily s Jamesem zvedli hlavu. Opravdu tam stál Brumbál a tvářil se nadmíru překvapeně.
"To tedy ne. Já jsem jim pouze učinil nabídku. To oni začali bojovat," procedil lord Voldemort skrz zaťaté zuby. Jeho pohůnci se přesunuli k němu, stejně jako se začali přibližovat ostatní kluci.
"Hm, ještě, že měl někdo ten skvělý nápad a vyčarovat rudý ohňostroj," poznamenal Brumbál pobaveně.
Všechny hlavy se stočily k Lily. Nikdo jiný by to bez povšimnutí nedokázal. Dívku zahalil lehký ruměnec a Brumbál s Jamesem se pousmáli, každý však z trochu jiného důvodu.
"Takže, Tome..." začal Brumbál, ale Voldemort jej přerušil: "Nemám čas s vámi mluvit, Brumbále."
"Vskutku?" podivil se Brumbál, ale Pán zla už se přemístil pryč. Jeho garde jej okamžitě následovalo. Brumbál pokrčil rameny. "Hm... pěkně to tady vyhladil, co myslíte? Mohli bychom zde uspořádat Vánoční ples..." poznamenal Brumbál a pomalu odešel - nesjpíš měl trochu popito, poněvadž se vůbec nestaral, co se vlastně stalo. Inu, ohnivá whisky je ohnivá whisky.
Lily ztuhla. Vánoční ples. No jistě. Tančit. Se Severusem nebo Siriusem nebo Jamesem? Jasně! Budu muset domů... pomyslela si.
"Lily?" ozval se Severus. Dívce přeběhl mráz po zádech, když si uvědomila, že ji v náručí svírá James a jí to vůbec, ale vůbec nevadí. Podívala se na něj. Tvářil se napůl smutně, napůl překvapeně. Jakoby tušil, co bude následovat.
Vstala. James na ni nevěřícně zíral a zvedl se též. "Počkej na mě, prosím," pronesla tichounce a odešla se Severusem kousek stranou.
"Seve..." oslovila ho tiše, "... já... nevím jak bych -"
"Prostě to chceš skončit, že?" otázal se přímo. Nevesele se ušklíbl a nasadil výraz Měl jsem to tušit.
"No... ano," přiznala tiše.
"Jasně," usmál se zle. "Jak jinak. Stačí, aby tě Potter zase objal a -"
"Tak to není, Seve!" vykřikla. "Ty to nechápeš. Víš, než jsem... ty jiskry, tak jsem měla něco jako sen a tam jsem si uvědomila, že..."
"Že miluješ Pottera, zkrať to," odsekl jí stroze.
"Severusi, chci... chtěla bych, abys věděl, že tě mám ráda, pořád tě mám ráda."
"Samozřejmě. Jenomže teď - jaká smůla je tu úžasný Potter! Vždycky je to Potter!" ušklíbl se. Lily polkla. Šel z něj strach. Ne proto, že by zuřil, ale proto, jakým způsobem zuřil. Když měl Sverus vztek, nikdy nekřičel, on byl pouze... zlý a jedovatý.
"Seve..." zašeptala prosebně.
"Copak? Kdybyste se náhodou rozešli, neboj se, já tady budu! Zásluhou tvého milovaného Pottera si můžeš být jistá, že s nikým chodit nebudu!"
"Seve, nezlob se, prosím tě,nezlob se," vzlykla Lily.
"Jak bych se mohl zlobit, ty za to přece nemůže. To Potter..." jedovatost z jeho hlasu jen odkapávala. "Už se nemůžu dočkat, až mě zase uřkne."
"Ne, Seve, prosím, chci, abychom byli přátelé!" vykřikla.
"Přátelé?" zarazil se. "Myslíš... chceš... jakože... přátelé?"
"Ano, Seve. Kamarádi," přikývla.
"Pokud po mě nebudeš chtít, abych byl kamarád i s nimi... rozmyslím si to," odpověděl, otočil se na podpatku a odešel.
"Děkuju," zašeptala Lily. V tom k ní někdo přiběhl.
"Lily? Všechno v pořádku?" otázal se starostlivě James. "Ty pláčeš! Co ti udělal? Srabusi!!"
"Ne, Jamesi! Nic mi neudělal. Přátelé si neubližují!" upozornila ho Lily a utřela si oči.
"Co chceš, Pottere?" otočil se Severus.
"Přátelé?" zopakoval tiše James a překvapeně na svou dívku zíral. "Mám být přítel s ním?"
"To nikdo neřekl. To ale neznamená, že ho můžeš uřknout, kdykoli se ti zachce!" zaječela, když mladík namířil hůlku na odcházejícího Snapea. "S tím přestaneš, Jamesi," špitla měkce a sledovala jeho zděšený výraz. "Je to přece jen malá cena, za mě, ne?"
"Pojedeš teda k nám na Vánoce?" změnil raději rychle téma. Místo odpovědi ho políbila.
A pak se na ně snesla obrovská hromada sněhu. Sirius, Remus a Petr si s úšklebkem plácli a rozesmáli se na celé kolo.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Sunmoon Sunmoon | E-mail | Web | 10. prosince 2007 v 20:09 | Reagovat

Ouuu...Já ty citoslovce miluju, řeknou vše!!!

A Tomíšek je ůžasnej!!!

I love his red eaes!!!

2 Story-teller Story-teller | 10. prosince 2007 v 23:34 | Reagovat

Hehe... jsem ráda, že aspoň Tomík se líbí, když už ne výsledek. já vím, James je máslo. Jenže takhle to už bylo nějakej ten pátek naplánovaný... :")

3 Kačka Kačka | 11. prosince 2007 v 12:22 | Reagovat

konečný díl je opravdu super!Vlastně ne super...brilliant!

4 Story-teller Story-teller | 12. prosince 2007 v 22:26 | Reagovat

Děkujiiii! *stydlík*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama