Příběh, který není vyprávěn je špatným příběhem...

Kapitola 5: Večeře

12. ledna 2008 v 12:28 | Story-teller |  Není cesty zpět
Další díl o překrásné rusovlásce a neméně krásném blonďákovi - nebo se pletu? Každopádně, ať už chcete, nebo ne, můžete si ho nyní přečíst. Ale taky nemusíte.
C'est la vie...
Snad se bude líbit i vám. Ne jen mně.


"Crucio," pronesl Pán zla lhostejně.
Rudovláska si, těsně předtím než ji kletba zasáhla, stihla pomyslet: Ale ne, už zase?!

Otevřela oči a... měla pocit, jakoby je neotevřela. Zmateně zamrkala. Tělem jí projel palčivý šíp bolesti a vrátil jí paměť. Jasně. Útes u moře. Vol- Pán zla... Ještě žiju!!!
Zvedla se. Nebylo to nic lehkého a když se jí to podařilo, zapotácela se a měla pocit, že se zřítí do vln.
"Přeji příjemný zážitek ze svatby," řekl někdo mrazivě ostrým hlasem a s tichým zvukem zmizel. Předpokládala, že zmizel. Doufala, že zmizel. Klesla tedy znovu na kolena a několikrát se zhluboka nadechla a vydechla. Konečně začínala myslet jasně. Domů. Musím domů. Čeká tam na mě Malfoy. Ne. Takhle ne. Musím domů. Je tam Malfoy, kdo ví, co tam provádí. To je ono. Domů.
Znovu se vyškrábala na nohy, tentokrát s větším úspěchem a delším trváním, a přemístila se. Navzdory všem očekáváním ji po nekonečně dlouhé chvíli, kdy ji někdo protahoval něčím neuvěřitelně úzkým a dusivým, opravdu oslepilo světlo svic v její předsíni. Ulehčeně vydechla a několikrát zamrkala. Zmoženě se opřela o odkládací stolek.
Zaslechla známý hlas, který cosi říkal, ale příliš ho nevnímala. Povšimla si mladého plavovlasého muže, zaostřila na něj a spadla mu do náruče. Cítila, jak oba klesají.
"Ehm..." odkašlal si. Otevřela oči. Nad ní se skláněla hlava Malfoye mladšího. Vytřeštila oči, když si uvědomila, kde má hlavu. Ležela v klíně Draca Malfoye! Prudce se posadila, tak tak, že stačil uhnout.
"Chápu, že jsi ráda, Finniganová, že mě vidíš, ale dávej si pozor, co děláš," ohradil se odměřeně, ale v očích se mu zračila starost.
"O čem to mluvíš?" Seděla k němu zády a byla tomu ráda, protože si byla jistá, že kdyby na něj chvíli koukala, udělala by nějakou hloupost.
Vstal a natáhl k ní ruku, aby jí pomohl vstát. Nabídku přijala.
"Máš mi něco vysv-" začal, ale pak se na ni zahleděl pozorněji. Šaty měla roztrhané, ruce podrápané, spodní ret krvácel. "Co se ti stalo?"
Upřela na něj jantarové oči a s pokusem o úsměv pronesla: "Potřebuju vodu."
Beze slova vytáhl hůlku a vyčaroval jí sklenici vody. Vděčně se napila. Cítila, jak jí proudí nová síla.
"Jsi poškrábaná. A máš roztrhané oblečení," sdělil jí. Překvapeně si prohlédla svou garderobu.
"No jo..." zamumlala.
Vytáhla hůlku, aby své šaty dala do pořádku. Ruka se jí však klepala natolik, že jí Malfoy hůlku vzal a zavrtěl hlavou. "Být tebou, tohle nedělám."
"Je mi dobře!" ohradila se.
"Já vím, jseš velká holka a Pottera nepotřebuješ," ušklíbl se při vzpomínce na dávnou studentskou hádku.
"Nepotřebuju!" odsekla a vytrhla mu svou hůlku z ruky. Nasupeně vykročila ke schodišti. "Jdu se převlíct."

O pět minut později stanula v kuchyni. Převlékla se do krátkého zeleného svetříku a hnědých kalhot. Malfoy, který ji zastavil ve dveřích, na ni užasle zíral.
"Problém?" usmála se sladce.
"Ne. Venku sněží," oznámil jí.
"Páni, to je divné... před Vánocemi," poznamenala jízlivě, ale jeho poznámka splnila účel - přistoupila k oknu a zahleděla se na padající vločky. Měla pocit, že se stolem je něco v nepořádku, ale rozhodla se to prozatím nekomentovat.
Chvíli se jen tak dívala z okna a pak za sebou pocítila Malfoyovu přítomnost. Otočila se. Stál těsně před ní.
"Krvácíš," upozornil ji, hledíc jí do obličeje.
"Kde?" otázala se překvapeně a zdvihla ruku k hlavě.
"Počkej," zarazil ji a jemně jí stáhl ruku dolů. Pak se k ní naklonil a přiložil své rty k jejím. Bezděky jej objala kolem krku a cítila, jak se jeho ruce ovíjí kolem jejího pasu.

Po třech minutách ji pustil. Nechápavě potřásla hlavou.
"Proč jsme nepřátelé?"
"Nemusíme být..." pousmál se a ustoupil jí z cesty. "Neposadíš se?"
Užasle vydechla. "Cos'... cos' to... co to má znamenat?"
"Večeři?" pozdvihl tázavě obočí.
Stůl byl pokryt temně zeleným ubrusem a vévodila mu jediná tenká černá svíce uprostřed. Prostřeno bylo pro dva a talíře byly přikryty obláčky stříbřité mlhy. Sklenice na úzkých stopkách se červenaly vínem. Vzduch byl prosycen lákavou vůní pečeného masa.
"Malfoyi!"
"Draco, těší mne," uklonil se zlehka.
Chvíli naň nevěřícně zírala. Pak se pousmála, natáhla k němu ruku a řekla: "Ginny, také mne těší."
Ani ji nepřekvapilo, když ji na hřbet ruky políbil, přivedl ji ke stolu a pomohl jí usadit se.
Když se sám posadil, zlehka mávl rukou a stříbřitá mlha zmizela. Pod ní se objevila dokaramelova opečená kuřecí prsíčka s rýží a rajčaty.
"Dobrou chuť, Ginny."
"Dobrou chuť... Draco."

Rozpačitě spolkla poslední kousek masa. Stále ještě nemohla pochopit, co to Malf... Draca popadlo. Zvedla hlavu. Pobaveně se usmíval a v rukou držel sklenic s vínem. Sáhla po své.
"Na Pána zla," pronesl přípitek a pozvedl sklenici víš.
Zaváhala.
"Tak tedy ne," pokrčil rameny. "Na přátelství mezi nepřáteli. A na lásku."
-CINNK-
"Odkdy Malfoyové připíjejí na lásku?" optala se poté, co usrkla vína. Bylo jemně nasládlé.
"Od té doby, co nepřátelům servírují portské," odpověděl s úsměvem a odložil sklenici. Pobaveně pozvedl obočí a otázal se: "Odkdy Smrtijedi nepřipíjejí na svého Pána?"
Povzdechla si. Smutně, zoufale, unaveně. "Od té doby, co se jmenují Ginny Weasl- Finniganová!"
Na několik okamžiků zavládlo ticho, pak se znovu ozval Draco: "Tvůj bratr o tom neví, že? Celá tvá rodina?"
Potřásla hlavou. "Dřív odpustí Percymu, že je tenkrát zradil, než by odpustili mě," ušklíbla se hořce. "Dřív odpustí jemu, že zabil Harryho rodiče..."
"Hlavně nezačni brečet," vyzval ji.
Překvapeně zvedla hlavu a pohlédla mu do obličeje. Takovou hrubost od něj teď nečekala. "Proč bych měla -"
"Nevím... ale jestli to uděláš, tak... už se asi neudržím a..." nedořekl a vstal. Dvěma kroky stanul vedle ní a jemně ji vytáhl ze židle.
Překvapeně otevřela ústa: "Co -?"
"Neudržím se ani tak..." zašeptal a umlčel ji polibkem.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Sunmoon Sunmoon | E-mail | Web | 12. ledna 2008 v 14:03 | Reagovat

Mňam, taky bych si dala...

Ty jo já začnu mít Draca ráda víc než dřív!!!

2 Kačka Kačka | 12. ledna 2008 v 15:30 | Reagovat

Tak to bylo úžasný!

Hmm...dám si s tebou, sunmoon, jo?

3 Story-teller Story-teller | 13. ledna 2008 v 19:13 | Reagovat

To byste nevěřily, co jsem včera měla k obědu... chyběly jenom rajčata, víno a Draco. A přebývala rodina, ale psst. A přísahám, že jsem to neplánovala. Tu část, kde jedli, jsem psala už dřív...

[1] A ty ho nerada? :-o

[2] Děkuju...

4 Kačka Kačka | 15. ledna 2008 v 11:39 | Reagovat

Ale fakt! Tenhle příběh je nádherný! Moc se mi líbí!!!

5 Kačka Kačka | 16. ledna 2008 v 16:55 | Reagovat

Jejda! Ten obrázek je opravdu nádherný!!!

6 Denča Denča | Web | 18. ledna 2008 v 16:16 | Reagovat

Nechceš spřátelit? jestli ano odepiš ne můj blog. Děkuju!

7 Sunmoon Sunmoon | E-mail | Web | 19. ledna 2008 v 16:38 | Reagovat

Ne, myslela jsem tím že ho začnu mít ráda víc než jsem ho měla doposud (ale nevím jestli to jde...)

Tak jo Kačko, a souhlasím s tebou je nádherný...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama