Příběh, který není vyprávěn je špatným příběhem...

v. Potterovská hrdost

5. ledna 2008 v 11:47 | Story-teller |  Časy budoucí...
Určitě vás zajímá, jak to tentokráte dopadlo s Meropou Potterovou... nebo taky ne, že. Ale já doufám, že zajímá. Protože tady máte dálší díl o této dívence a... prostě je tady, tak hurá do čtení, jestli máte zájem. *mrkne*

Slyšela otvírání dveří. Zatajila dech. Tak kdo?
"Vy si jdete pro to zmrzlé děvče?" otázala se dáma.
"Ano, je v pořádku?" odpověděl jí známý hlas.
Meropa se prudce vymrštila z křesla, odhodila deku a hrnek a vypálila ke dveřím, kde se s výkřikem "Strýčku Remusi!" vrhla muži do náručí.
Když ho pustila, muž se obrátil k paní: "Mockrát vám děkuji, že jste se naší Mer ujala... hráli jsme dnes odpoledne takovou hru a ona se nám ztratila... jsem vám opravdu zavázán."
Paní snad chtěla ještě něco namítnout, ale za dvojicí se objevil další muž, který řekl: "Já to už převezmu, Remusi."
Muž s unavenou tváří a šedými vlasy přikývl a odvedl dívku ze schodů dolů a vstrčil jí do ruky tužku. "Už zase?" zasténala.
"Je mi líto, Mer, jinak tě domů nedostanu," povzdechl si 'strýček Remus'. Nebyla zvyklá říkat mu 'strýčku', avšak něco jí napovídalo, že prosté 'Remusi' by u staré dámy vzbudilo podezření. A konec konců, pro ni a jejího bratra byl strýcem. Jedním z mnoha strýců. "Tři, dva, jedna..." (dveře zapadly) "... teď!"
Svět se scvrkl a znovu natáhl a Meropa ucítila pod bosýma nohama známé dlaždice. Pohlédla na strýce, který ji postrčil vpřed: "Jen jdi."
"Nebudu tady jen tak sedět! Máma i táta ji šli hledat a já tady sedím, jak nějaký pitomý dítě!" slyšela skrz zavřené domovní dveře svého bratra. "Prostě půjdu!"
Předsíní zazněly rychlé kroky, jež se zastavily i hned, poté, co se ozval rozhodný hlas: "Okamžitě se vrať, Jamesi. Ty nikam nejdeš."
"Je to moje sestra, Teress! Půjdu ji hledat, mám na to prá-"
"A taky jsi ještě student. Nemůžou dovolit, aby po Británii lítalo dítě, ano, Jamesi, dítě, a snažilo se někoho najít! Sedni si."
Meropa se slabě pousmála a přiložila dlaň ke dveřím, čímž je otevřela. Její bratr se otočil na podpatku a překvapeně na ni vykulil oči. Oba udělali několik kroků a padli si do náruče. Remus vstoupil za nimi.

O něco později seděla celá rodina Potterových v obýváku. Meropa měla podrobně vylíčit události onoho večera.
"Nejdřív přišel Sirius Black, ale to asi nebylo moc -"
"Sirius?!" vyvalil na ni otec oči a vyměnil si znepokojený pohled s matkou. "Sirius je mrtvý..."
Dívka pokrčila rameny. "Taky jsem mu to řekla... odpověděl, že není... no, ale to je jedno. Potom jsem malo- něco dělala u sebe, a když jsem se chystala spát, najednou se u mě v pokoji objevil Malfoy a -"
"MALFOY?!"
"Jo. Malfoy. A donutil mě jít pro ten meč. Potom jsme se přenášedlem přenesli tam na tu mýtinu, kde dělali ten... rituál a... chtěli obnovit 'Temnou moc'."
"Jak tě donutil?" zeptala se matka.
"On si... nitrozpytem našel moje vzpomínky a... pak... Cruciatus..." zamumlala tichounce. Po tomto prohlášení zavládlo v místnosti vražedné ticho, jež až po chvíli porušil matčin třesoucí se hlas: "Měla bys jít spát, Mer."

Harry Potter si oblékal plášť a jeho žena na něj zamračeně hleděla. On se jejímu pohledu soustředěně vyhýbal.
"Malfoy na mou dceru použil Cruciatus, Ginn! Najdu ho a zabiju! Nedovolím mu, aby na mou dceru používal zakázané kletby! Jakékoli kletby!"
"Moje dcera je to také, Harry," poznamenala tiše. "A jsem si jistá, že by byla raději, kdyby její otec byl naživu a doma. Nemá smysl, ho hledat. Ne teď! Přestaň si zase hrát na hrdinu!"
"Někam jdeš, tati?" otázal se zvědavě černovlasý mladík, vycházející z kuchyně.
"Zabít Malfoye," procedil jeho otec mezi zuby a vrhl na matku vzdorný pohled. "Nehraju si na hrdinu a nikdy jsem to ani nedělal!"
"Půjdu s tebou!" zvolal mladík a sáhl po svém plášti.
"To tedy NE! Ty zůstaneš doma! Tvému otci nic přikazovat nemůžu, ale ty tady zůstaneš! Zůstaneš tady a půjdeš spát, okamžitě! Rozumíš?" rozkřikla se nesouhlasně matka.
"Vážně skvělý nápad," ozval se za nimi tichý Meropin hlásek. Všichni tři se k ní otočili. "Běžte zabít Malfoye. Kdybyste ho náhodou našli... budou tady další mrtví Potterové, o kterých se budou moct lidé bavit..."
Jejímu otci se přes tvář mihl bolestný výraz, ale pak se pousmál a odložil plášť. "Tak dobře... Ale teď už běž opravdu spát, Mer."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Sunmoon Sunmoon | E-mail | Web | 5. ledna 2008 v 14:11 | Reagovat

Jé pěkný...

Já nevim, ale mě přišlo úžasný, ale teď už běž opravdu spát... Bych jí nevěřila, že půjde, i když možná jo...

2 Story-teller Story-teller | 5. ledna 2008 v 20:32 | Reagovat

Kdo ví... třeba půjde. A třeba taky ne. ;)

3 moja moja | 6. ledna 2008 v 16:32 | Reagovat

hustý! fakt bezva. tuto kapitolku už jsem dlouho očekávala :D

4 Story-teller Story-teller | 7. ledna 2008 v 20:22 | Reagovat

Tak to jsem ráda, že ses dočkala. :)

5 Sunmoon Sunmoon | E-mail | Web | 9. ledna 2008 v 0:19 | Reagovat

Tady se dějí změny...

Hezký...

6 Kačka Kačka | 10. ledna 2008 v 18:06 | Reagovat

Ták! Včechno jsem už stihla dočíst(trochu pozdě no).Tahle kapitolka je stejně úžasná jako ta předchozí!

7 Story-teller Story-teller | 12. ledna 2008 v 2:01 | Reagovat

[6] Jak pozdě? Každý má svůj čas, ne? :)

A jsem ráda, že se líbí!

[5] Změna je život, ne? A dál to známe... ;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama