Příběh, který není vyprávěn je špatným příběhem...

ČP - 2.kapitola

11. února 2008 v 21:00 | Story-teller |  Čtenářská povídka
Konečně nějaká dobrá duše hlasovala v anketě! Takže sem rychle dávám další kapitolu, než to někdo stihne pokazit. (Neberte si to osobně!)
A ano, přiznávám se, já už jsem se další kapitoly ČP nemohla dočkat. Doufám, že ani vy jste k ní nezůstali zcela lhostejní a podařilo se vám vykřesat v sobě alespoň slabounké jiskřičky náklonnosti a sdílíte tak mou radost...
A pokud chcete další díly, víte, co máte dělat. *přátelské mrknutí* Stačí devět hlasů. *úsměv*



Noční vycházka

"Otec," zopakovala jsem zamyšleně. "A co, že ses tu ukázal tak najednou, milý tatínku?"
"Mám své důvody. A jednou bych to udělat musel, ne?" ušklíbl se a zaposlouchal se. Všude okolo nás vládlo mrtvolné ticho. "Teď ovšem nemáme čas na zbytečné řeči-"
"Nemyslím si, že jsou to zbytečné řeči. Najednou se tu objevíš- objevíte a tvrdíte, že jste můj otec," protestovala jsem polohlasně. "Jak vám mám věřit? Co když... si ze mě jenom děda s Tomem dělají srandu? Co kdybych teď prostě vstala a šla domů? Co byste, jakožto můj otec, udělal?"
"Tak to zkus. Vstaň a běž domů. Ale až tě zabijí, mně si nestěžuj, Heleno," odvětil mrazivým šepotem. Po zádech mi přeběhl mráz. "Děda s Tomem si z tebe rozhodně legraci nedělají. Mrtví nebývají příliš vtipní. A, jak už jsem řekl, jednou mi uvěříš."
"Já tomu nerozumím," zavrtěla jsem hlavou. "Tohle všechno vypadá jako vystřižené z Harryho Pottera a-"
"Vsadím se, že by se mu moc nelíbilo, kdyby z něj někdo něco stříhal," ušklíbl se muž tvrdící, že je můj otec. "Heleno, to, co se tady děje má své příčiny a bude mít následky. Jestli jsi stejně zvědavá jako tvé matk-"
Znenadání umlkl a patrně vykoukl zpoza auta do silnice. Podívala jsem se na své straně, na chodník, a zděšeně zalapala po dechu. Podél dodávky se k nám sunula postava v dlouhém, tmavém hávu. Okamžitě jsem hlavu stáhla a vyděšeně se opřela o dodávku.
"Teď už bychom ale vážně měli zmizet," řekl mi otec polohlasně.
"Skvělý nápad," ušklíbla jsem se tiše. "Ještě takhle jak?"
"Chyť se," vrazil mi do ruky kus jakéhosi hadru.
"Co je to?!"
"Přenášedlo."
Svět se zatočil. Zavřela jsem oči a poté, co jsem dopadla na zem, jsem je opět otevřela.
Malinko se rozsvětlilo. Ale ne příliš - tam, kde jsme nyní stáli byla taky noc. Zaslechla jsem hlasy.
"Jsme tady," řekl můj otec.
"Super," vysoukala jsem ze sebe nepřesvědčivě.
"Tady máš hůlku," podal mi ji. "A tohle-" (malá knížečka v červené kůži) "-je tvůj deník. Přečti si to!"
Přikývla jsem.
"Tak běž."
"Jsou tam lidi," namítla jsem.
"Studenti," odpověděl.
"Studenti čeho?" vykulila jsem oči.
"Oxfordu!" odsekl a když zpozoroval můj vyjevený výraz, jízlivě se usmál: "Bradavic, dcerenko. Tví spolužáci."
"Co- cože?!" vyhrkla jsem překvapeně. "Ale... jak?"
"Copak sis myslela, že moje dcera by mohla studovat někde jinde, než v Bradavicích?" zasyčel otec nepříjemně. "Měla bys jít, promluvíme si jindy."
"Jo," přikývla jsem nepřítomně. Pak jsem se zarazila. "Která kolej?"
"Nebelvír," odpověděl. "No, já z toho taky nemám přílišnou radost," dodal, když v přítmí spatřil můj zklamaný obličej. "Půjdeš, nebo tu strávíme celou noc? Běž už!"
Odevzdaně jsem pokrčila rameny a vykročila k hradu. Přede mnou se náhle zjevila skupinka čtyř lidí.
"Co jsi zač?!" zeptal se klučičí hlas a všichni na mě namířili hůlky.
"Eléna Saint-fortová," odpověděla jsem jméno, jež mi naběhlo na jazyk. To přece není mé jméno!! Jmenujuse Helena Cestýnová!!! zaječela jsem zoufale v duchu.
"Co tady děláš, Saint-fortová?" zeptal se dívčí hlas.
"Co tady děláte vy?!" zeptala jsem se a přiblížila se k nim.
"Dobrá otázka," zasmál se jiný kluk. "My se vracíme do hradu. Teď ty."
"Já taky, byla jsem se projít."
"Jak ses dostala ven?!" vyhrkl čtvrtý, taky kluk.
"No..." matně se mi vybavilo nějaké pečlivé bezpečnostní zařízení - počkat! Vybavilo? S otcem jsem o tom nemluvila, tak kde jsem to k sakru... "Měla jsem kliku, co vy?"
"Neříkej jí to, Harry!" ozval se varovně první mluvčí.
"Neměj strach, Rone. Kliku, jo? Pochybuju, že bys ji měla i cestou dovnitř," poznamenal třetí mluvčí zvláštním tónem, který se mi příliš nezamlouval.
"A je to tu zas, půjdem, Hermiono?" zeptal se čtvrtý, dosud neidentifikovaný člověk. Co je tu zas?! A co jseš zač?!
"Proč myslíš, Harry?" otázala jsem se tak sladce, jak jsem jen dokázala.
"No..." protáhl. Zdálo se mi, že má z nějakého neznámého důvodu neuvěřitelnou radost.
"Ty vole!" uniklo Ronovi.
"Saint-fortová, je ti dobře?" otázal se třetí kluk nevěřícně.
"Jasně."
"Prostě, jsem si říkal," odpovídal Harry radostně, "že znám způsob, jak se dostat do společenské místnosti bez rizika."
"Neříkej jí to!" zaječela Hermiona. "Měla kliku, třeba ji bude mít i teď. Pět by se nás... prostě by to nešlo."
"Zní to zajímavě," poznamenala jsem,
"Taky, že je," ignoroval Hermionu. "A nechci za to moc..."
"Ty za to něco chceš?!"
"Jak jsem říkal," ozval se znova třetí kluk. "Nepůjdem, Hermiono? Docela mě to už nudí."
"Jo, jdem," odpověděla a společně se vydali ku hradu.
"Hej, lidi! Počkejte, neblbněte!" zavolal za nimi Ron, ale oni šli dál.
"No... jenom pusu..." ozvalo se z Harryho rozpačitě.
"Cože?!"
vyjekla jsem. "Ty chceš pusu za to, že mě schováš pod neviditelnej plášť?!"
"Jak víš o -"
"Merline!" zaslechla jsem dvojhlasý tlumený výkřik. O chvíli později už stála Hermiona a tajemný neznámý přede mnou.
"Kdo ti řekl, že Harry má neviditelný plášť?!"
"Co je ti do toho?" odsekla jsem jí.
"Saint-fortová!"
"Víte vy co? Mě je tady kosa. Jdu dovnitř. Jestli mě vezmete s sebou, možná vám něco prozradím. Jestli ne... určitě vám nic neřeknu."
"Tak dobře," souhlasil tajemný neznámý.
"Hej, vždyť je to můj plášť! A říkali jste, že pět se nás pod něj nevejde," protestoval Harry.
"Ale vejde," prohlásila Hermiona, natáhla ruku s hůlkou a dotkal se neviditelného pláště. "Nemělo by se to dělat často, ale... Engorgio."

Eléna musela uznat, že přesouvat se do hradu pod neviditelným plášťem je docela vzrušující. Hradní brána byla naštěstí naolejovaná a tak se až do vstupní síně dostali bez potíží. Ty nastaly až uvnitř. Skrz plášť slabě prosvítaly mihotavé plameny pochodní a tak se dívce konečně podařilo odhalit identitu tajemného neznámého.
Srdce se jí prudce rozbušilo a slabě vykřikla, protože oním neznámým byl...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Výkřik mohl na pětici přilákat pozornost, co bude následovat?

Dopadne je Filch. 29.4% (5)
Napadne je troll. 23.5% (4)
Nestane se nic zvláštního. 5.9% (1)
Budou nuceni ukrýt se do Velké síně. 23.5% (4)
Protiva ukradne Eléně deník. 17.6% (3)

Komentáře

1 Sunmoon Sunmoon | Web | 11. února 2008 v 21:24 | Reagovat

Já tomu nemůýu uvěřit... Vůbec jsem netušila pro co hlasovat a tak jsem tpo nakonec vzdala a svou touhu nestěžovat jí život, tím že by si mohla deník přečíst, jsem fakt máčkla na protivu... Já jsem fakt škaredá...

Je to hafo... Ta holka má, ale štígro!!!

Je to takový hodně tajemný...

Jsi úžasná, a taky jediná, který ví kam udeřit, když chce, abych byla nervní... (nemyslím to škaredě!!!)

2 Story-teller Story-teller | 13. února 2008 v 22:30 | Reagovat

Ty jsi taková hodna, Sunmoon... XD

To doufám, že je to tajemný :)

3 Sunmoon Sunmoon | Web | 13. února 2008 v 23:40 | Reagovat

Nojo, co bys čekala... :")

Mám nějakou dobrou náladu... Tak se těš, protože její 'hmotnou' podobu nejspíš uvidíš na mém blogu...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama