Příběh, který není vyprávěn je špatným příběhem...

Kapitola 6: Tváří v tvář pohádce

5. února 2008 v 19:58 | Story-teller |  Není cesty zpět
Další bezobsažná kapitola, i když, pravda, k jinému příběhu... To je z toho, že to tam chci mít, ale zároveň nechci, aby ty kapitoly byly moc dlouhý. A to jsem se to ještě pokoušela zkrátit.
No nic, snad to nějak přežijete...

Otevřela oči. Ten strop poznávala. A z nějakého důvodu ležela na koberci. Pokoušela se srovnat si myšlenky v hlavě, ale jediná, jež dávala smysl byla: Proč ležímv předsínina zemi?
Raději se posadila a málem vykřikla. Tím pohybem z ní totiž sklouzl zimní plášť, který ještě včera večer visel na věšáku, což způsobilo. Zmateně vstala a uvědomila si, že na sobě nemá vůbec nic a podlahu pokrývá jakési oblečení. Sledovala stopu z poházených a zmačkaných šatů až do kuchyně. A v ten okamžik jí to došlo.
Na stole stála poloprázdná sklenice vína, černá svíčka a přeložený kousek pergamenu.
Zarděla se a raději rychle sáhla po pergamenu. Čitelným úhledným rukopisem na něm stálo: Odpusť, že jsem zmizel tak rychle. Volal mě. Draco..... PS: Nedopila jsi víno.
Rozechvěle odložila lístek na stůl a raději do sebe kopla zbytek vína. Nemohla tomu uvěřit. Milovala se s Dracem Malfoyem! Musela být opilá. Jenže to by znamenalo, že musela vypít víc než půl sklenice vína. Takže ji nějakým způsobem očaroval. Ale proč by to dělal?
Zmateně odložila sklenici nazpět, rychle sesbírala oblečení a odspěchala nahoru do ložnice, aby se oblékla do něčeho nezváleného.
Sotva vstoupila, pohled jí padl na knihu v rudé kůži. Otočila ji k sobě textem.

Pravidlo třetí: Následník Nebelvíra nikdy nepodlehne svodům Zla, nikdy nenaváže vztah s jeho zástupci.

Polkla, rychle knihu odložila, jakoby snad byla jedovatá, a začala se přehrabovat ve skříni.
Už oblečená se vrátila zpět do kuchyně, posadila se a položila hlavu na stůl. Stále ještě tomu nemohla uvěřit. Snažila se představit si, že ji Draco opravdu miluje. Projelo jí slastné opojení, jež však vzápětí vyhnal rozum. Ať se chová sebelíp, pořád je to Mafoy. A Malfoyové se, navzdory tomu, co tvrdí, nezamilovávají. Dělají to, co se jim hodí.
Chvíli seděla s hlavou v dlaních a mlčky zírala před sebe. Pak znenadání vstala a přikázala si v duchu: Ginevro Weasleyová, přestaň snít! Teď není čas na pohádky! I kdybys pro něj nebyla pouhým zpestřením nálady, On by vám svatbu nedovolil!
Bezmocně praštila rukou do stolu a projela jí vzpomínka. Vlastně dvě. Ta první jí připomněla, že se její bratr bude ženit a ona by potřebovala šaty a ta druhá...

"Hej, Weaslyová!"
Otočila se a upřela pohled do nebesky šedých hlubin. "Co chceš, Malfoyi?"
"Co ty tady tak sama, Weaslyová? Víš, že kdybys nebyla z rodiny krvezrádců, nebyla tak chudá a nechodila s Potterem -"
"Chtěl jsi mi něco, Malfoyi?" přerušila ho mrazivě. "Mám vyučování!"
"Weasleyová, Weaslyeová, ty nevíš s kým si zahráváš..."
"Ale vím! S ulízaným zmijozelským idiotem! Co ty bys mi tak mohl udělat?!"
V šedých očích se vztekle zablesklo. V ruce náhle držel hůlku. "Weaslyová... Potter tady pořád nebude, aby tě tahal baziliškovi z tlamy!"
"No fakt?" podivila se. "To by mě nenapadlo."
"Však tebe přejde smích, ty malá špinavá krvezrádkyně!
"Jestli sis ještě nevšiml, Malfoyíčku, už nejsem malá holka a nepotřebuju Harryho, aby mě tahal z bryndy," ušklíbla se. "Ve které stejně nejsem," dodala rychle.
"Furnunc-!"
"Slečno Weasleyová, proč na pana Malfoye míříte hůlkou?" protáhl Snapeův tichý hlas za jejími zády. Malfoyova hůlka jakoby se vypařila.
"Nevím, pane profesore, pro zábavu?" odpověděla a andělsky se usmála.
"Podivná zábava. Strhávám Nebelvíru deset bodů a dalších deset za drzost."

Pousmála se. Už tenkrát se jí líbily jeho oči. Celou hodinu přeměňování nedokázala myslet na nic jiného než na ty triumfální ohníčky, jež mu v nich plály. Tehdy se snažila přesvědčit o tom, že si to pamatuje ze vzteku, který na něj dostala. Ale ona na něj přece vůbec vztek neměla!
Zamyšleně stáhla z věšáku plášť, pod nímž strávila zbyteček noci, a přemístila se do Londýna pro šaty na Ronovu a Lenčinu svatbu. Do mudlovského Londýna.
Ulicemi zněly vánoční koledy a zářila v nich barevná světýlka. Připadal si nádherně, utopená ve vzpomínkách na dětství.
"Dobrý den, mladá paní, co pro vás mohu udělat?" švitořila prodavačka sotva Ginny vstoupila do prvního obchodu.
"Můj bratr se bude ženit a..." začala a nestihla dokončit.
"Ó ano! Máme teď výtečnou novou kolekci přímo z Paříže, podívejte se tady, hned se vám zase budu věnovat!"
Rusovláska se chvíli probírala stojanem a okamžitě propadla v okouzlení několika překrásnými šaty. Po chvíli uvažování se s těžkým srdcem rozhodla pro ty, jež v ní vzbudily pouze lehké sympatie.
"Tyto?" podivila se prodavačka. "Samozřejmě, budete vypadat skvěle, ale například v těchto byste vypadala... pohádkově! Nemyslíte -?"
"Ne, děkuji, vyzkouším si tyhle," zarazila ji rychle mladá žena. Šaty, jež si vybrala, měly překrásný zdobený živůtek a, co je důležitější, levý rukáv.

Zavřela vchodové dveře a ulehčeně si oddechla. Tak. A výlet do Londýna má za sebou. Pověsila plášť na věšák a šaty odnesla do ložnice.
Na nočním stolku ležel kousek přehnutého pergamenu: Kdepak jsi? Taky jsi mi mohla dát vědět, že nebudeš doma... Draco.
Povzdechla si. Sešla do obýváku a uvelebila se do svého zamilovaného křesla. Venku začalo sněžit.
Nemohla se dočkat... čeho vlastně? Dracova návratu? Proč by se měl vracet znova? On je přece Malfoy! Najde si novou... hračku, když tahle zrovna není dostupná.
Zvenčí zaslechla hlasité prásknutí. Nejspíš rampouch.
"Malfoyi, já tě nenávidím!" vykřikla nečekaně s tichým zoufalstvím v hlase. Z jantarových studánek ukáplo několik kapek oceánu.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Sunmoon Sunmoon | E-mail | 5. února 2008 v 21:15 | Reagovat

juuu... to bylo podvědomí, že jsi napsala Ginny... já jen netrefila správnou kapitolku..

:)... pěkné a ta vzpomínka...

2 Story-teller Story-teller | 7. února 2008 v 20:46 | Reagovat

A přitom to nebylo tak těžké, trefit se... XD

3 Sunmoon Sunmoon | E-mail | 7. února 2008 v 23:18 | Reagovat

no když já zrovna myslela... radši se ani neptej...

4 Story-teller Story-teller | 11. února 2008 v 21:04 | Reagovat

Nebudu, ale mohla bys to prozradit sama, když už jsi o tom začala, ne? :)

5 Sunmoon Sunmoon | Web | 11. února 2008 v 21:46 | Reagovat

no já napsala, že se nemáš ptát, protože už si nepamatuju, na co sem mylsela...

6 Kačka Kačka | 12. února 2008 v 12:53 | Reagovat

Tak tohle mě bavilo! Když se člověk nudí, není nic lepšího než si přečíst tvé povídky;)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama