Příběh, který není vyprávěn je špatným příběhem...

vi. Počátek třetí války

4. února 2008 v 23:02 | Story-teller |  Časy budoucí...
Původně tahle povídka neměla být temná, nebo přesněji: neměla být temná hned ze začátku, no ale stalo se. Netvrdím, že je staršidelná a kdo-ví-jak temná, ale... poté, co si tento díl přečtete asi pochopíte, že to přijde.
Snad bude počtení příjemné, nevím, zadá se mi, že tato část příběhu postrádá nějaký aktivnější děj. Jenže já ji k dalším částem potřebuju, takže to budete muset přežít. A doufat, že přijdou zajímavější pasáže.
Hasta la vista! Upřímně doufám, že se bude líbit.

Převalila se v posteli a tiše zasténala. Otevřela oči. Svítalo. Nebylo jí dobře. Vyklouzla tedy z postele a rozklepala se zimou. Nezvyklé... Krom toho jí čelem pulzovala ostrá bolest. Děsivé... Několika nejistými kroky vyrazila na chodbu, když zavírala dveře, zatočila se jí hlava. Narazila do stolku. Něco spadlo na zem a roztříštilo se. Váza.
Opřela se o zeď a zhluboka se nadechla. Někdo zprudka otevřel dveře ložnice. Matčin hlas: "Kdo je tam?!"
"Mami?" hlesla tiše. Konečně se černá mlha, jež jí kalila zrak rozplynula, aby dívku vzápětí oslepilo světlo z konce matčiny hůlky.
"Mer! Máš být v posteli! Co tady proboha děláš?" vyhrkl otec stojící těsně za matkou.
"Není mi... je mi nějak divně..." zamumlala. Rodiče si vyměnili ustarané pohledy. Matka k ní přistoupila a položila jí ruku na čelo. Otec zatím spravil vázu a vrátil ji na místo.
"Jenom hoříš... není se čemu divit. Harry, udělej jí čaj, prosím tě," ozvala se matka a odvedla Meropu zpět do postele. "Až já toho Malfoye jednou potkám..."
Dívka se otočila k matce: "Bolí mě hlava... tam kde je jizva..."
"Jizva?" zopakovala matka nepřítomně. Náhle se zarazila. "Jizva?! Tebe?"
"Neříkám, že mě bolí jizva, ale, že mě to bolí tam, kde ji má táta!" zvolala dívka popuzeně a zamračila se na udiveného bratra.
"To není dobré... někdo něco chystá... ale kdo a co?" otázal se otec, jenž právě vstoupil do pokoje se šálkem horkého čaje. "Vlastně ani nechápu, jak je možné, že... třeba to s tím ani nemá nic společného..."
"Teď to řešit nebudeme! Meropa má horečku! Jamesi, spát - okamžitě! Potom budeme mít na takovéhle věci času dost," rozhodla ale matka. Otec i bratr se zatvářili zklamaně, ale Meropa byla ráda.

"Tak jak je, marode?" zahlaholil něčí hlas a vytrhl ji z temné náruč spánku. Pootevřela oči a spatřila sluncem ozářenou postavu svého bratra.
"Mizerně... bolí mě hlava a probudils' mě ty. Prostě děs," zamračila se. "Vypadni odtud. Co mi vlastně lezeš do pokoje?"
"Mamka mě poslala, abych tě vzbudil - mají dole válečnou poradu," vysvětlil. Překvapeně vykulila oči. James se zasmál. "No jo, vlastně, tys ještě nečetla noviny."
"Co je v novinách?" vyhrkla rychle, ale odpovědi se jí nedostalo. Rychle vyskočila z postele a pelášila dolů, nedbajíc na bratra, jež ji volal zpět.
"Chci vědět, co je v noviná-!" rozkřikla se, jen co stanula v obýváku, ale hned se zarazila, když zjistila, co lidí tam sedí. "Hm... dobrý den," odtušila. "Nemáte někdo noviny?"
K jejímu překvapení jí je matka beze slova podala. Meropa pohlédla na první stránku a zalapala po dechu: "To je přece..."
"Ano, je. A uděláš líp, když si ty noviny přečteš v posteli. Běž si lehnout, Mer," požádala ji matka tichým, ale rozhodným hlasem.

"Proč nejsi dole a neděláš velkýho?" vyjela Meropa na bratra, jenž se tiše smál nad schody.
"Máma se tvářila... asi jako teď. A táta vypadal, že mě sem odvleče i násilím, tak jsem radši šel - znáš je," pokrčil rameny a snažil se tvářit, jako že je mu to jedno. "Půjč mi něco, třeba dějepisnou přílohu."
Dívka mu podala kus novin a sama se začetla hned do článku na úvodní straně. Jeho nadpis hlásal: Zlo se vrací!! Pohled jí sklouzl na text na boku: Lavertonské drama - str. 3 a 6, Znamení zla a vše okolo - Dějepisná příloha, Hrozba nebo vtip? - str. 4. Meropa si pečlivě prohlédla obrázek pod hlavním titulkem. Nad malým domkem uprostřed noci se vznášela zelená lebka s hadem místo jazyka. Začala číst.
"Jamie," oslovila bratra měkce o deset minut později a odložila noviny. "Je mi... radši si půjdu lehnout..."
"Hm?" obrátil se k ní a zamračil se. "Hele, za tohle nemůžeš! Ten meč s tím nemá nic společnýho, Mer!"
"Já vím," přikývla nepřesvědčivě. "Je mi zle... jdu si lehnout," zopakovala.
"Fajn, přijdu na tebe mrknout," zazubil se na ni bratr. "A zkusím zjistit, co se děje dole, jestli máš zájem."
O pět minut později se dveře jejího pokoje rozlétly dveře a dovnitř jako vichřice vpadl James. Ve tváři byl málem bílý.
"T-tomu bys nevěřila! Oni si myslí, že Malfoy... chce oživit Voldemorta nebo se snaží o něco dost podobnýho!"
Sestra mu neodpověděla, jen vytřeštila oči a otevřela ústa dokořán.
"A hlavně si myslí, že někteří z vás nevytáhnou do konce prázdnin paty z domu, Jamesi!" zahřímal otec, jenž právě vstoupil, rozzlobeně. "Vy dva se budete chovat co nejopatrněji a pořád s sebou budete nosit hůlku! A budete na sebe dávat pozor. Nechci, aby vám Malfoy něco provedl," dodal už klidněji a předtím, než za sebou praštil dveřmi, utkvěly jeho oči na okamžik na Meropě. Jeho děti si vyměnily pohledy.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Kačka Kačka | 5. února 2008 v 11:43 | Reagovat

No, na to, že to jen potřebuješ k dalšímu ději,to nebylo špatný!

2 Sunmoon Sunmoon | E-mail | 5. února 2008 v 21:07 | Reagovat

Uuuu... skvěle... :)... nej bylo, že už se přestávám orientovat a myslela jsem, že je to s tou Ginny a Malfoyem... mno pak sem se divila úvodu... nemělo to být ze začátku temné a také chvíli, kdy se ozval matčin hlas a až jméno Mer mě vytrhlo z omylu... :)

3 Story-teller Story-teller | 7. února 2008 v 20:45 | Reagovat

Kačka: Snažila jsem se... ;*)

Sunmoon: LOL... i ty jedna předbíhačko. :D

4 Sunmoon Sunmoon | E-mail | 7. února 2008 v 23:17 | Reagovat

nojo já už jsem taková... mírně ujetá...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama