Příběh, který není vyprávěn je špatným příběhem...

viii. Splněný sen

8. února 2008 v 6:43 | Story-teller |  Časy budoucí...
Vánoce u Potterů máme za sebou, tudíž se vracíme... do starých známých kolejí. (Ach, jak krásně dvojznačné... pardon, nemohal jsem si pmoci.)
Doufám, že se vám příběh bude číst dobře a bude se vám líbit.

Zdobenou postel kryla nadýchaná nachová nebesa a závěsy, přesto bylo možno poznat Willa a Juliet, kteří spočívali na lůžku a vášnivě se líbali. Will dívku přetočil pod sebe a ta mu začala rozepínat košili...
Meropa se prudce nadechla a vytřeštila oči před sebe. V okamžiku seděla. Ne!! Merline, dej, aby se to nesplnilo!
Spěšně rozhrnula závěsy kolem své postele, aby zjistila, že v ložnici už nikdo není. Ve spěchu na sebe navlékla školní hábit, promnula si oči a vyrazila z ložnice. Až na schodech si uvědomila, že je teprve neděle a nemusí proto tolik spěchat.
Seskočila z posledního schodu a zvesela zamířila k východu ze společenské místnosti. Neušla ani dva kroky a prudce se zarazila. V jednom z křesílek seděla na klíně nějakého kluka tmavovlasá dívka a očividně se s ním líbala. Meropa polkla a pokusila se nenápadně odkrást na snídani, ale Will si jí všiml.
"Ahojky, Meropko. Tak jaké byly Vánoce?" otázal se s úsměvem.
"Ahoj, Wille," odpověděla přiškrceně. "No... Jamie už ti snad vyprávěl, ne?"
"Už jsi vzhůru?" podivila se Juliet. "Vypadala jsi, že tě neprobudím, tak jsem tě nechala spát..."
"To nevadí," usmála se Meropa nuceně. "Už jste byli snídat?"
"To víš, že byli," odvětil Will s rošťáckým zábleskem v očích. Meropa měla co dělat, aby jí do očí nevstoupily slzy vzteku a zklamání.
"Tak já půjdu. Uvidíme se pak?" zeptala se a aniž by čekala na odpověď, vystřelila ke dveřím.
"Jé, ahoj, Mer! Co Vá- Stalo se něco? Můžu ti nějak-?" vyhrkl překvapeně plavovlasý šedooký kluk, jehož ve spěchu míjela před portrétem Buclaté dámy.
"Nic se nestalo! A jestli mi někdo může pomoct, ty to rozhodně nejsi! Dej mi pokoj, Dominicu!" vykřikla popuzeně a se slzami v očích se rozběhla do Velké síně.

Sotva spolkla poslední sousto spěšné snídaně, vyběhla po schodech do druhého patra a vnořila se do hradních chodeb. Po tvářích se jí kutoulely slzy velké jako hrách.
"-pe, dejte si říct! Nemáte ho rád stejně jako já, copak se to někdy někdo dozví?!" naléhal povědomý hlas za rohem. Dívka se zastavila a zatajila dech.
"To nevím, Draco, ale povinností ředitele je ochraňovat studenty, ať už jsou děti kohokoli," odpověděl ředitelův hlas popuzeně a přiblížil se. Meropa okamžitě zmizela v širokém výklenku. Pohlédla před sebe a spatřila, jak se k ní chodbou blíží blonďák od portrétu. Přitiskla si ukazovák na rty a divoce na něj zamávala, aby ji následoval. Poslechl ji, ale nechápavě se zamračil. Pohodila hlavou za sebe.
"Můj otec mi vždycky říkal, že je na vás spoleh, Snape. Bez ní se nedostaneme dál! Potřebuji, abyste -" naléhal dál hlas pana Malfoye. Dominic vykulil oči a rty naznačil: Otec! Meropa přikývla.
"Je mi líto!" odsekl ředitel. "Nejsem si jist, nakolik si přeji, abyste se dostal dál. A ačkoli chápu, že máte jistou averzi vůči... i když je Potterovou dcerou, Draco, nedovolím, abyste ji odtud odvedl!"
Meropě se divoce rozbušilo srdce a přála si okamžitě zmizet. Dominic na ni zděšeně hleděl. Přála si utéct, ale na to už bylo pozdě. Ředitel a Dominicův otec již zahnuli za roh. Malfoy mimoděk stočil pohled k výklenku. Překvapeně zamrkal a vyjekl: "Dominicu! Co tam děláš?!"
"Slečno Potterová, neučil vás snad váš slavný otec, že cizí rozhovory se neposlouchají?" vyjel zároveň na Meropu ředitel. Dívka se poplašeně pokusila vmáčknout hloub do zdi a špitla: "Omlouvám se."
"Malá Potterová... je mi potěšením vás zase spatřit," ušklíbl se posměšně Draco Malfoy a na syna jakoby zapomněl.
Meropa se vzdorně zašklebila a odpověděla: "Doufám, že vám tím mečem někdo usekne hlavu!... Promiň, Dominicu," zamumlala ke spolužákovi, jenž však vypadal, že její názor sdílí.
V Malfoyových očích se zlobně zablesklo a ve vteřince mířil Meropě hůlkou do obličeje. Ředitelova ruka sjela k vlastní hůlce. Dominic zaváhal asi jen vteřinku, než se vrhl před dívku a hůlku obrátil na otce.
"Chráníš Potterovou?!" věnoval mu otec znechucený pohled. "Jsi větší špína, než vypadáš, Dominicu!"
"Dominicu, dej to pryč! Nemusíš mě chránit!" vykřikla Meropa a prosebně pohlédla na ředitele. Ten však po prvotním leknutí vypadal, že se celou scénou baví.
"Proslýchá se, Draco, že se váš syn chová ke slečně Potterové jisté sympatie... možná byste měl zanechat svárů a začít s panem Potterem připravovat svatbu," ušklíbl se Snape jízlivě.
Meropa cítila, jak jí do tváří vstupuje krev, a ani Dominic na tom nebyl jinak. Pan Malfoy prudkým pohybem vrátil hůlku do hábitu a bez dalších slov zamířil pryč. Ředitel jej následoval.
"Pročs' to dělal?!" zaječela Meropa vztekle. "Nikdo se tě o nic neprosil! Takhle nás akorát oba ztrapnil a ponížil!"
"Promiň, Mer... nechtěl jsem, aby ti otec něco -" začal Dominic omluvně a zabodl pohled do země.
"Já vím!" zavyla zoufale. Do očí se jí draly slzy. Aniž by se na něj znovu podívala, odstrčila Dominica stranou a rozběhla se pryč nedbajíc toho, že ji volá a prosí, aby se vrátila.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Sunmoon Sunmoon | 8. února 2008 v 23:02 | Reagovat

hafooo,

"že ji a prosí, aby se vrátila." Jakože jí a prosí nebo co??

To je good, jde a všichni se jí ptají na vánoce, by se mi taky líbilo...

2 Story-teller Story-teller | 9. února 2008 v 13:07 | Reagovat

Ne, to je... pozůstatek. Nevšimla jsem si toho, když jsem to upravovala pro tisk. Taky musíš hned do všeho šťourat. -.- ;)

No... ty je neznáš tak jako já... ale brzy poznáš. :P

3 Sunmoon Sunmoon | 9. února 2008 v 16:38 | Reagovat

Super už se těším...

už píšeš jako já... samý tečky...

:)

4 Story-teller Story-teller | 9. února 2008 v 18:01 | Reagovat

Tsech... já píšu samý tečky už věky... to, že sis toho nevšimla... ale co. Si zatečkujem, ne? XD

PS: Těš se. ;)

5 Sunmoon Sunmoon | 9. února 2008 v 18:23 | Reagovat

ok... to teda nepsla... minimálně málo... no možná jo, ale já si to nepamatuju tak se to nepočítá...

dodatek: Ty se těš!!!

.)

6 Story-teller Story-teller | 11. února 2008 v 21:06 | Reagovat

Ty jsi ale. Když si to nepamatuješ, tak se to nepočítá, tss...

Já se těším! Pořád se na něco těším.

7 Sunmoon Sunmoon | Web | 11. února 2008 v 21:45 | Reagovat

Ale já se stejně těším víc...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama