Příběh, který není vyprávěn je špatným příběhem...

ix. Povánoční nálada

23. března 2008 v 20:28 | Story-teller |  Časy budoucí...
Tak jsem to zakřikla. Tahle kapitola taky není dějová... Pokud tedy za děj nepovažujete to, že na sebe banda puberťáků řve. Ale jinak v pohodě, ne?

Jakkoli se těšila na návrat do školy, až bude mít konečně pokoj od rodičů a bude se moci bavit s kamarády, sotva se opravdu vrátila, přála si být kdekoli jinde, jen ne tam. Raní setkání s Juliet a Willem jí náladu prudce shodilo na nulu a následovná konfrontace s ředitelem a dvěma členy Malfoyova rodu jí na ní rozhodně nepřidala. Zbytek dne, krom oběda a večeře, strávila v knihovně.
"Mer! Kde jsi byla celý den?!" vítala ji Juliet sotva se vrátila do společenské místnosti.
"Hm... v knihovně. Četla jsem si," odvětila Meropa pomalu, snažíc se mluvit, co nejpřirozeněji.
"Určitě nějakou děsně zajímavou bichli o černé magii," ušklíbla se Juliet pobaveně.
"O obraně proti černé magii," opravila ji Meropa ublíženě. A v tu chvíli ji něco napadlo. Přes tvář jí prolétl zvláštní výraz.
"Co je? Vidělas' strachopuda nebo nějakou jinou obludu, co o nich pořád mluví Sam?" zasmála se její kamarádka.
"Ne, to fakt ne..." zavrtěla rusovláska hlavou.
"Tak se teda stalo?" chtěla hned vědět Juliet.
"Promiň, potřebuju někomu napsat dopis," poznamenala Meropa, obešla ji a odešla do ložnice.
Černovláska za ní jen překvapeně zírala. Ještě nikdy se nestalo, že by ji její nejlepší kamarádka odbyla kvůli nějakému dopisu nebo se jí dokonce na celý den vyhnula.

Celý následující týden se z ní bratr a Juliet snažili vytáhnout, proč se po Vánocích chová tak zvláštně - bezúspěšně. Několikrát sice uhádli i správný důvod, dívka je však pokaždé s jízlivým úsměvem a sevřeným srdcem ujistila, že to vážně není to pravé.
"Meropo! Tohle je fakt otrava! Začni se chovat normálně!" vztekal se James u páteční večeře.
"Normálně?! Jak se - u Merlina - mám chovat normálně?! Nikdo mě nebere jako normálního člověka!" vřískla jeho sestra a zoufale praštila rukama do stolu.
"Cože?" vykulil na ni oči Françis. "Jak to myslíš?"
"Jen se podívej! Kamkoli se hnu, všichni za mnou vidí stín někoho jiného!" odpověděla rozzuřeně a začala vypočítávat na prstech: "Lidé staří jako babi s dědou se na mě podívají a vidí - babičku! Lily Potterovou! Lidi staří jako naši za mnou vidí - dceru slavného Harryho Pottera! A kterýkoli žák téhle školy se na mě podívá a vidí sestru úžasného Jamese Pottera!"
"Ale, Mer, to se ti jen zd-" pokusil se ji uklidnit James.
"Dokonce i prváci!!" zaječela zoufale. "Nejsem nic, jenom stín tří lidí!"
"To není pravda!" zvolal James vítězoslavně. "Tadyhle Dominic se na tebe dívá a vidí v tobě skvělou partnerku!"
"To je mi útěcha!" bleskla po bratrovi a náhle zrudlém Dominicovi zlobně očima, zvedla se od stolu a rozběhla se ke dveřím. James se rozběhl za ní.
"Mer, poslyš, uklidni se," domlouval jí. "Tohle nikam nevede. Teď mi vážně pověz, co se s tebou děje."
Dívka se zahleděla do bratrových oříškově hnědých očí a četla v nich zmatek a starost. Uvědomila si, že za celý týden požádal dívku svých snů o schůzku jen dvakrát. Rozhodně však ne proto, že by o ni ztratil zájem. Slabě se usmála a zavrtěla hlavou.
"Jsou věci, Jamie, které ti prostě říct nemůžu. Promiň."
"Já vím, že mě nenávidíš z celého srdce," začal Jamie a mírně se pousmál, "ale doufám, že víš, že o tebe mám starost. A jako jednu z mála věcí tě potřebuju k životu. Tak mi vysvětli, co se ti přihodilo, že metáš blesky po svých přátelích, bratříčkuješ se jedině s knihovnou a sovincem a nebereš v potaz jedinou z Dominicových snah."
"Ne! Jamesi Pottere! Už chápu, proč tě ta holka nemůže vystát!"
"Hele, prcku, ji sem nepleť. Vážně pověz, co s tebou je. Já tě potřebuju, ty potřebuješ mě. Co bys beze mě dělala?"
"Cokoli! To je fuk! A - omyl! Já tě nepotřebuju!" rozčílila se znovu Meropa. "Nepotřebuju žádnýho superúžasnýho bratra a jeho bandu idiotských kamarádů! Docela si vystačím sama!"
Vrhla na překvapeného bratra poslední pohled a vyběhla z přeplněné velké síně. Bezmyšlenkovitě běžela přímo do sovince, kde ji hned po příchodu uvítala veliká sova pálená. Udiveně od ní převzala balíček se svým jménem a adresou do sovince. Rozbalila jej a s tichým obdivem si přečetla průvodní dopis od Remuse. Měla sto chutí vyskočit do vzduchu a hlasitě zavýsknout. Místo toho se ovládla a s vděkem zastrčila dopis do kapsy. Až Remuse uvidí, bude mu muset vyjádřit celičký rozsah své nehynoucí vděčnosti. Jestli jí tahle kniha, již právě vybalila a jež na ni mžourala svým temněhnědým koženým přebalem, nepomůže, pak už nic. Vyšla ze sovince a v nejbližžší chodbě otevřela knihu na parapetu a začala číst.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Sunmoon Sunmoon | Web | 23. března 2008 v 21:09 | Reagovat

Fine... já ráda takový hádky... Sama je uměle vytvářím... ne, že bych se tím chlubila...

Takové krátké... oproti jiným tvým :), ale jinak nic proti...

A dneska nějak vynecháváš...

Ale jinak v pohě, ne? ... v pohodě??

"Meropo! Tohle fakt otrava! Začni se chovat normálně!" vztekal se James u páteční večeře. ... Tohle -je- fakt atd.??

2 Story-teller Story-teller | Web | 23. března 2008 v 22:41 | Reagovat

Ale u Mer většinou bývají kratší.

A zase a zase a zase... chjo... no nic. Opravím, jak jinak...

3 Sunmoon Sunmoon | Web | 23. března 2008 v 23:20 | Reagovat

nojo...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama