Příběh, který není vyprávěn je špatným příběhem...

Kapitola 7: Svatba

2. března 2008 v 21:47 | Story-teller |  Není cesty zpět
Ginny to docela jistě nemá jednoduché, stejně jako nikdo z lidí... i když... takovéhle to asi má málokdo. Takže v případě, že by se vám zdála příliš nervní... no, asi je.



"Proč?" ozvalo se z předsíně.
Rusovláska sebou polekaně trhla a rychle vyskočila na nohy. Než si však stihla otřít oči, vstoupil do obývacího pokoje pohledný plavovlasý mladík.
"Proč mě nenávidíš?" zeptal se znovu upíraje na ni pohled svých šedých očí.
"To máš jedno," odbyla ho rychlým mávnutím ruky a konečně se pokusila utřít si slzy z očí. V těch jeho, ocelově šedých mračnech, se blýskaly malé plamínky.
"Nemám," potřásl hlavou. "On... On ti něco -?"
"Ne!" zarazila ho rychle. "Prostě jen..."
"... si myslíš, že mě znáš," dokončil za ni. "Jenže neznáš. Změnil jsem se, za těch pár let. Nejsem něco, co si představíš, když řekneš 'Malfoy'. Otci to dělá starosti... matka pláče."
Mlčky na něj upírala pohled, za nímž se skrývala naděje. Pomalu si uvědomovala, že plamínky v jeho očích pohasínají, plamínky bolesti.
Několik chvil setrvali v tichu. Draco bezradně rozhodil rukama a Ginny jej beze slova pozorovala.
"Myslím... myslím," vyslovil nakonec váhavě - a tak málo se při tom podobal tomu povýšenému Malfoyovi ze školy, "že jsem se možná i... zamiloval..."
Dívce se málem zastavilo srdce v hrudi. Nejen pro to nemalfoyovské chování, ale hlavně pro ta slova z těch malfoyovských úst.
"T-to myslíš v-vážně?" vyhrkla.
Draco neodpověděl, ale po tváři se mu začal rozlévat ruměnec. "J-já..." zakoktal se. "P-promiň... nevím, c-co to do mne v-vjelo..."
"Ale ne! Ne!" vykřikla. Nemohla ho nechat odejít. "Mě-mě to nevadí! Já-já... jsem se asi... taky..."
Zavládlo rozpačité ticho.
Nakonec se dívka otázala: "Zůstaneš přes noc?"

Šťastně se usmála do plamenů z krbu a jemnými prstíky zatáhla za stužku. Sotva tak učinila, dárek jí vylétl z ruky, ve vzduchu se zajiskřilo veliké zlaté srdce a v jeho středu zazářila dřevěná krabička jen o něco menší než kniha. Překvapeně po ní sáhla a srdce ji zasypalo deštěm zlatých jiskřiček. Vrhla nejistý pohled na svého společníka a krabičku otevřela.
Uvnitř ležel stříbrný řetízek a na něm, když jej z krabičky vyjmula, se houpala smaragdová hvězda.
Dívka se užasle nadechla.
"Bude se ti hodit k vlasům..." nadhodil její společník.
Neschopna jediného slova přikývla a a roztřesenýma rukama si náhrdelník pověsila kolem krku. Pak Dracovi podala svůj balíček. S úsměvem jej rozbalil. Uvnitř byl pár rukavic z nejjemnější dračí kůže a tenká, stříbrná brož s drobounkým motýlkem.
Ginny se Dracovi nejistě zahleděla do očí. Její dárek byl oproti tomu jeho... nic.
"J-já..." začala, ale on jí nedal možnost větu dokončit, neboť ji políbil a tiše pronesl: "Šťastné a veselé Vánoce, Ginny Finniganová."

Dva týdny zbývající do svatby utekly jako voda a ve chvíli, o níž hovoříme, se rusovláska pomalu a nejistě blížila k bílozlatému stanu trůnícímu uprostřed zahrady Doupěte. Tentokrát však nebylo přítomno zdaleka tolik hostů, jako na svatbách ostatních jejích bratří. Bylo to dáno zčásti tím, že mnoho známých bylo mrtvých, ale též proto, že mnozí se skrývali či odstěhovali ze země, a v neposlední řadě proto, že prostě přerušili styky s krvezrádnou rodinou Weasleyových.
"Ginny!" vykřikl čísi hlas. Rychle se otočila. Za ní stála Hermiona s Harrym. Oba se zářivě usmívali.
"Ahoj..." pronesla mdle a pocítila chuť oběma něco provést. Mimochodem jí hlavou prolétla vzpomínka na onen chladný večer u moře, na úkol, který pro Pána zla odmítla vykonat. Potřásla hlavou.
"Děje se něco?" optal se starostlivě Harry. Ze zelených očí vyzařovala únava, jakou svět ještě neviděl. Tolik si přál, aby už byl po všem... Rusovláska jej málem objala.
"Ne," odpověděla rychle. "Jak jde život?"
"Mohlo by to být... lepší, ale..." odmlčela se Hermiona. Ze stanu zazněla tichá hudba.
"Asi bychom měli jít," nadhodila Ginny. Oba její někdejší skvělí přátelé přikývli a společně zamířili ke stanu.
"Pospěšte si, už to začíná!" volala na ně paní Weasleyová u vchodu do stanu. "Vypadáte skvěle, Harry, Hermiono! Jsem vážně ráda, že jste přišli."
Na kratičký okamžik spočinula pohledem na dceři, jíž to ve světle zelených šatech též slušelo, ale rychle se odvrátila. Ginny zaváhala.
"Ehm... Kam se můžu posadit? Ron mě pozval," dodala rychle, aby předešla zbytečným otázkám.
Její matka se k ní otočila s kamennou tváří: "Vedle Charlieho je místo, paní Finniganová."
Rusovláska tiše poděkovala a spěšně vykročila ke svému místu vedle bratra. Vsunula se na zlatou židli.
"U Merlina, Ginny!" vydechl Charlie. "Jsem tak rád, že tě vidím!"
Dívka mu věnovala nucený úsměv, avšak pozdravit ho už nestihla, neboť po rudém koberci přikráčel Ron a zaujal své místo před buclatým oddávajícím kouzelníkem. Hudba zesílila a ústí stanu zalilo stříbřité světlo. Svatebčané včetně ženicha užasle vydechli. Lenka, s vyčesanými vlasy a nadýchaných bílých šatech blyštících se stříbrnými jiskřičkami, vypadala pohádkově. Rusovlásce vstoupily slzy do očí. Velmi podobně vypadala ona sama ve snech, v nichž se měla stát ženou Harryho Pottera.
"Ronalde Billiusi Weasley, stáváte se dobrovolně, bez nátlaku, a při plném vědomí manželem Lenky Láskorádové?" vytrhl ji ze vzpomínání hlas oddávajícího.
"Ano!" přikývl rázně Ron a zamilovaně se na Lenku usmál.
"Lenko Láskorádová, stáváte se dobrovolně, bez nátlaku, a při plném vědomí manželkou Ronalda Billiuse Weasleyho?"
"Ano," přikývla Lenka a její hlas zněl stejně zasněně jako před léty.
"Prohlašuji vás tedy, za muže a ženu!"
Ron a Lenka se políbili. Stan vybuchl ohlušujícím jásotem a kolem novomanželů se nahrnul dav gratulantů.
Během deseti minut byl stan pryč a na místě židliček se točili tanečníci. Ginny seděla u malého stolku a usrkávala vychlazené medoviny. Charlie se jí ztratil v davu a ona tomu byla ráda. Nechtěla mu lhát.

"Lenko, Rone!" povšimla si jich nedaleko, když se už veselí chýlilo ke konci. Pospíšila k nim.
"Už jsme se báli, žes nepřišla," pravila Lenka celá zářící štěstím.
"Jsem moc rád, že jsi tady, Ginny," přikývl Ron.
"Děkuju že jste mě pozvali," usmála se lehce. "Gratuluju! Přeju vám, abyste byli navždycky šťastní, moc vám to přeju!"
"Děkujeme," přikývli a vyměnili si zamilované pohledy. Rusovláska si je udiveně prohlížela. Nikdy by neřekla, jak se k sobě tihle dva hodí.
"Máš překrásné šaty... a náhrdelník," pochválila ji Lenka.
"Děkuju," usmála se a letmo se dotkal smaragdové hvězdy na své hrudi. "Ty ale vypadáš naprosto úžasně, Lenko!"
"Snažily jsme se - já a Fleur, moc mi se vším pomohla."
"Nechám vás chvíli samotné, můžu?" ozval se Ron.
Jeho sestra potřásla hlavou. "Nemůžeš. Já... už půjdu, jsem strašlivě unavená. Omlouvám se."
"Nevadí... můžeš k nám někdy zajít, bydlíme teď v- "
"Neříkej mi to!" vykřikla zděšeně. "Totiž... neříkej mi to, protože... nevím, je divná doba. A... radši..."
"No - jak myslíš, Ginny, ale kdybys... kdybys chtěla..."
"Napíšu ti, kdybych se chtěla sejít. Nebo přijďte vy ke mě. Ale dejte mi vědět předem, prosím. Kdo ví, koho tam budu mít," řekla napůl žertem, napůl vážně.
"Měj se krásně," objala ji Lenka.
"Kdybys cokoli potřebovala, dej vědět," objal ji poté její bratr.
"Děkuju. A vy na sebe dávejte pozor."
Usmála se na ně a přemístila se domů.
"Jak bylo?" otázal se Draco s úsměvem.
Místo odpovědi zoufale vykřikla a padla mu do náruče.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Sunmoon Sunmoon | Web | 3. března 2008 v 20:24 | Reagovat

Jůůů, Luníšek můj zlatej je úpe dokonalá!!!

A Dráček samo, že taky!!!

Můžu taky dostat hvězdičku?? :")

2 Kačka Kačka | 4. března 2008 v 12:11 | Reagovat

Nojo- Dráček je dokonalý pořád;) To nic nezmění:D

3 Sunmoon Sunmoon | Web | 4. března 2008 v 19:23 | Reagovat

Právě, jeho nemůže (skoro) nic zkazit...

4 O_o O_o | 4. března 2008 v 21:08 | Reagovat

já chcu pokračování! :)

5 Sunmoon Sunmoon | Web | 5. března 2008 v 17:16 | Reagovat

... další takovej trapák... :) jinak nic proti...

6 Story-teller Story-teller | Web | 5. března 2008 v 19:12 | Reagovat

O_o: Já taky. ;)

Kačka + Sunmoon: Pravda... i kdybych se snažila sebevíc ;)

7 O_o O_o | 5. března 2008 v 23:01 | Reagovat

kej trapák? :-/ :-P

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama