Příběh, který není vyprávěn je špatným příběhem...

Kapitola 8: Chlapec, který nepřežil

21. března 2008 v 16:18 | Story-teller |  Není cesty zpět
Můžete mě milovat, můžete mě nenávidět, ale to je asi tak všechno, co můžete dělat. Některé věci se prostě dějí.
Zkrátka a dobře, doufám, že jsem překonala dějovou krizi - ačkoli zřejmě ne docela - a v kapitolách se začíná něco dít. Tedy, něco akčního, ne jen zoufale nudně vleklého.
Ale to už je na vás, abyte to posoudili.

"Ale no tak, no tak," chlácholil ji a něžně ji hladil po vlasech. Ležela s hlavou na polštáři a tlumeně vzlykala. "Ještě není všem dnům konec..."
"Právě naopak," vzlykla, "všechny dny už skončily. Tehdy." A zvedla levou ruku.
Draco si povzdechl a stáhl ruku k sobě. "No, Finniganová, nevídal jsem tě často brečet, ale rozhodně jsem tě asi ještě neviděl opilou. Protože takovou hloupost může říct jedině opilý. Nebo snad chceš tvrdit, že lituješ toho, že ses přidala k Pánovi zla?" otázal se chladným odcizeným hlasem.
Dívka se prudce otočila a vyděšeně na něj zaostřila. "Draco?!"
"Odpusť... jen by sis možná měla dávat pozor na to, co říkáš," upozornil ji jemně a pohladil ji po tváři. "A měla bys vstát, ať si ty překrásné šaty nepomačkáš."

Začal se únor a chladné zimní dny se o několik minut prodloužily. Ginny se od onoho večera po svatbě svého bratra o své osudné chybě nezmínila, Draco však viděl, že ji trápí víc než cokoli jiného. Ani on si už dlouho nebyl jist, zda volil dobře.
Onoho večera seděla v křesle a hřála se u krbu. Cípy dlouhého černého pláště - jednoho z těch, které nedávno začala nosit kamkoli se hnula - visely k zemi a sem-tam na ně dopadla jiskřička z krbu. Dívce to nevadilo. Dokázala veškeré kazy spravit mávnutím ruky. Právě odložila knihu a nejistě pohlédla z okna.
Čekala ho. A on nepřicházel. Začínala mít strach, který se jen umocnil, když se její levá ruka rozhořela drásavou bolestí. Jako kdyby věděl, že lituju, pomyslela si.
Spěšně vyskočila z křesla a přemístila se. Jen tak, v nepříliš teplém domácím oblečení. Vzápětí toho litovala. Pán zla a jeho přívrženci stáli na malé mýtině pokryté vrstvou sněhu. Vítr foukal jako o život a mráz se hladově zahryzával do kostí. Otřásla se.
"M-můj pane," zamumlala a uklonila se.
"Výborně. Jsme všichni," pronesl spokojeně lord Voldemort. Dívka rychle vyhledala Draca a právě se k němu chystala vykročit, když ji zastavil. "Stůj Ginevro. To ty budeš mít hlavní podíl na dnešním představení."
Vyděšeně se otočila a zahleděla se do rudých plazích očí. "Můj pane?"
"Strpení," pousmál se Voldemort krutě a zahleděl se do lesa za ni. Obrátila se zpět. Letmo zahlédla Draca, který nervózně přešlápl a několika kroky stanul za ní. Voldemort to nekomentoval.
Minuty se vlekly a stále se nic nedělo. Náhle však v lese nedaleko od nich cosi zapraskalo a po několika vteřinách z něj vyběhla postava v plášti. Dívka se zachvěla.
Postava se zarazila sotva si povšimla Smrtijedů, jež stáli proti ní. Pak, vedena náhlým impulzem, se rozběhla okolo nich na druhý okraj mýtiny, za nímž se rýsovala třpytivá hladina jakéhosi jezera. Když už byla téměř u onoho okraje, Voldemort pozvedl hůlku: "Expelliarmus! Impendimenta!"
Všichni Smrtijedi se překvapeně nadechli - nečekali, že by lord Voldemort nevraždil. Pán zla se rozchechtal a hbitým krokem vyrazil ke ztuhlé, odzbrojené siluetě. Jeho (ne)věrní mu byli v patách.
"Nuže," řekl pak. Smrtijedi zatajili dech napjatým očekáváním.
"Utíkat jako vyplašená myš... Tedy, Pottere..." pronesl s hraným pohoršeníím. V Ginny by se v té chvíli krve nedořezal. "Crucio!"
Když Voldemort skončil, Harry ležel vyčerpaně na zemi a lapal po dechu. Ginny, strnulá jako socha, na svého někdejšího přítele zírala a zatínala vše, co se dalo zatnout. Harry se ztěžka zvedl do kleku.
"Ginevro," oslovil ji lord Voldemort, "zabij ho."
"J-j-já?" vykoktala napůl zmrzlá, napůl hrůzou.
"Ginny!" V Harryho hlase zaznívala úzkost a hlavně šok. "Ty... Ginny... ty..."
Udělala několik drobných, nejistých krůčků k němu a zastavila se. Sklonila hlavu.
"Jak... jak jsi jen mohla..." chroptěl Harry Potter.
"Měla jsem vztek... strašlivý vztek," zašeptala tichounce a vyhnula se jeho pohledu.
"Můžu za to já... a Hermiona...že..."
Potřásla hlavou. "Promiň..."
"Zabij ho," zopakoval Voldemort.
Mechanicky zvedla ruku s hůlkou a namířila ji na Harryho. Oči na něj upírala s hrůzou, která jej děsila víc než vědomí, že nejspíš zemře. "A-a..."
Neznatelně zavrtěla hlavou a trhla sebou, když se vedle její hůlky objevila ještě jedna. Dracova. Několik hrůzných chvil tak stáli, neschopni se pohnout či vyslovit jakékoli zaklínadlo.
Náhle někdo něco zašeptal, zazářilo zelené světlo a Harry se skácel k zemi. Ginny vytřeštila oči a Draco nesmírně pomalu hůlku sklonil. Otočil se k Pánovi zla.
"Harry Potter je mrtvý," oznámil Voldemort a i on sklonil hůlku. Houf Smrtijedů začal jásat.
Z lesa se ozvalo mohutné praskání přemísťujících se čarodějů.
"Na ten kopec!" přikázal Voldemort a ukázal na malý vršek nad jezerem. Smrtijedi se rozběhli. Voldemort s nimi. Jenom Ginny dál strnule svírala hůlku a mířila jí na mrtvé tělo Harryho Pottera. Draco stál za ní, stále ve stejné pozici, jako když hůlku spustil.
"Pojď," pronesl tiše a udělal několik váhavých kroků k jezeru. Z lesa vyběhl první člověk. "Pojď."
Čarodějka vyběhnuvší z lesa se zastavila a vykřikla: "Co jste zač?!"
"Molly! Neblázni! Můžou tam být Smrtijedi!"
Ginny sebou polekaně trhla a prudce se otočila. Asi vteřinu hleděla na svou matku, pak se hbitě jako liška otočila, a zmizela za stromky vedoucími k jezeru. Draco ji následoval, ale v hustém porostu ji ztratil. Zaslechl jen tlumené: "Ach Merline! To je Harry! Harry! On je- je-..."
Vyběhl na břeh jezera. Doufal, že Ginny už je u ostatních a rozběhl se do kopce. Stráněmi se proháněl mrazivý vítr a po zátylku mu přeběhl chlad.
Od jezera pod sebou zaslechl slabý výkřik. Ještě než se otočil, uvědomil si, co jej způsobilo.
"Ginny!" vykřikl a vrhl se zpět. Dívka klečela na břehu jezera a oběma rukama si chránila halvu. Ze všech stran se k ní snášely šedivé siluety a vztahovaly po ní ruce. "Ne! Ginny ne! Expecto patronum! Expecto patronum! EXPECTO PATRONUM!!"
Mezi ním a mozkomory se vytvořila stříbřitá membrána, jež se vzápětí promněnila v zářivě bílého orla. Draco dopadl na kolena vedle rusovlásky a pevně ji objal.
"Draco... já asi... omd..."
"Ne! To nesmíš, nesmíš omdlít! Drž se mě! Kde máš hůlku? Mysli na domov! No tak, soustřeď se!" naléhal na ni zoufale. Orel zablikal a rozprskl se jako obrovská mýdlová bublina. Draco zaváhal jen na okamžik.
Ve chvíli, kdy se mozkomorové znovu přiblížili, tichounce, takřka bezmocně zašeptal "Ne" a s téměř bezvládnou dívkou se přemístil. Byl to zoufalý boj, měl pocti, že nedokáže přemístit ani sám sebe, ale nakonec klesl na kolena a pustil - ačkoli se snažil ji položit - Ginny na pohovku. Svět se zatočil a Draco se propadl to temnoty.

Cítil, že leží na koberci. Chvíli trvalo, než si uvědomil příčinu. Okamžitě se posadil a málem vykřikl, když zjistil, že pohovka je prázdná. Z koupelny se však ozývaly podivné zvuky. Mírně se potáceje rozběhl se do ní.
Ginny se právě zvedala ze země a roztřesenou rukou uklízela jakousi spoušť na podlaze. Opláchla si obličej studenou vodou a obrátila k Dracovi oblačně bledou tvář. Vyděšeně vyvalil oči.
"Je mi... nějak... divně," podařilo se jí vyslovit, než se mu zhroutila do náruče.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Sunmoon Sunmoon | Web | 23. března 2008 v 20:46 | Reagovat

Hafo, tak to je něco... Tohle bych fakt nečekala...

Je to bezva... A nebudu říkat svou radost nad určitými pasážemi...

Jenom jedna poznámka...: "Ginny!" vykřikla a vrhl se zpět. ... spíš vykřikl ne??

2 Story-teller Story-teller | Web | 23. března 2008 v 20:58 | Reagovat

A) Proč nechceš říct svou radost nad určitými pasážemi? Pokud to tedy nebyla jen ta jediná, že...

B) Každý se někdy upíše. Takové věci bych raději řešila nějak 'soukromněji' než aby to tady strašilo i tehdy, až to opravím. Ale dík.

3 Sunmoon Sunmoon | Web | 23. března 2008 v 21:15 | Reagovat

A) byla mezi nimi i ta jediná...

B) Když já sem nějak prostě... ani nevím...

4 Story-teller Story-teller | Web | 23. března 2008 v 22:40 | Reagovat

A) Myslela jsem si to.

B) To nic,jenom příště, pls..

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama