Příběh, který není vyprávěn je špatným příběhem...

Kapitola prvá - Padlá hvězda

24. března 2008 v 14:42 | Story-teller |  Písečná bouře
Konečně jsem se odhodlala a po sto padesáti letech napsala další, přesněji první, kapitolu k Písečné bouři.
No, já vím, že většinu událostí v ní popasaných znáte, ale jsou potřeba. I další kapitola jich bude několik obsahovat - nebude-li celá prakticky jen o nich, ale slibuju, že od třetí už bude vše nové... tedy, v rámci možností, samozřejmě! *mrk, mrk*

Lenka zamyšleně stála u okna hleděla na zahradu. Od té doby, co umřela maminka, byl dům prázdnější a táta se stále více uzavíral do světa podivných zvířat. Samozřejmě, že je Lenka viděla a ráda se s ním o nich bavila, ale nepřipadali jí už zdaleka tak úžasní jako dřív. Z kuchyně zaslechla tátův hlas a tak seběhla dolů za ním, kde už bylo prostřeno ke slavnostnímu vánočnímu obědu.
Ačkoli bylo jídlo vynikající (Xenofilius se po smrti manželky naučil většinu kouzel potřebných pro domácnost), nepadlo během oběda jediné slovo. Oba vzpomínali. Jakmile dojedli a sklidili ze stolu, Lenka se vytratila ven.
Běhala mezi zasněženými keříky a představovala si, jaké to je, když má člověk kamarády. Stýskalo se jí po Brumbálově armádě, tam byli lidé, jimž se tak alespoň jednou v týdnu říkat dalo. Klopýtla a skutálela se dolů ze svahu, kde se jen s vypětím všech sil zastavila a nespadla do potoka. Posadila se a prohlížela si sníh, jež se jí nalepil na kabát, čepici, šálu a rukavice. Pak se s tichým povzdechem uložila zpět na zem.
Nevěděla, jak dlouho tak ležela, zda pouze přemýšlela, nebo i usnula. Když ale znovu otevřela oči, objevovaly se už na nebi první hvězdy. Zamyšleně přimhouřila oči a začala jim vymýšlet podivná a krkolomně znějící jména.
Už se chystala zvednout a vrátit se domů, ale v ten okamžik se mezi Roktou a Štrgoltem zablesklo a dočista ji oslepilo. Jakmile znovu nabyla zraku, pohlédla vzhůru a zdálo se jí, že obě hvězdy na ni přátelsky pomrkávají. Pokrčila rameny a pohlédla zpět na zem. Uprostřed potoka se třpytil kámen velký jako zralá švestka. Měl příjemnou bronzovou barvu.
Svlékla si kabát, vyhrnula rukávy a ponořila pravou ruku až po loket do vody. Sevřela prsty kolem kamene a málem vykřikla, neboť se zdál být vařící. Nejvíce ji na tom udivovalo, že na vodu v potoce nemá jeho teplota zřejmě žádný vliv.
Pečlivě se oblékla a vrátila se domů. Táta seděl u krbu, v jedné ruce maminčinu fotku, ve druhé lahev Ohnivé whisky. Lenka se rozhodla, že mu o svém nálezu poví jindy.

* * *
"Tak by mě zajímalo, co tam ti tři řeší..." nadhodila Ginny. Zrovna se spolu procházely po chodbách, když je vyrušily něčí zvýšené hlasy v jedné z učeben.
"Hmm..." přikývla Lenka napůl nezaujatě a v kapsy pohladila hřejivý kámen. Měla by o něm tátovi napsat. Přes Vánoce se jí to docela vykouřilo z hlavy a teď už je červen...
Ginny otevřela dveře a zvědavě vstoupila. Harry, Ron a Hermiona vypadali vyloženě nevraživě. Lenka vcupitala za kamarádkou plně zaujatá zvláštním tvarem pavučiny v koutě třídy.
"Ahoj," pozdravila nejistě Ginny. "Poznaly jsem Harryho po hlase. Proč tak hulákáš?"
"Co se staráš!" odsekl hrubě Harry.
Ginny zvedla obočí.
"Nemusíš se mnou mluvit takovýmhle tónem," odpověděla chladně. "Jen mě napadlo, jestli bych nemohla být nějak prospěšná."
"To tedy nemohla," uťal ji stručně Harry.
"Hele, tohle není zrovna zdvořilé," upozornila ho nevzrušeně Lenka právě se navrátivší do reality.
Harry zaklel a odvrátil se. Lenka usoudila, že nemá cenu se do rozhovoru plést, a tak jej nadále pouštěla jedním uchem dovnitř, druhým ven. Zaujala ji až zmínka o...
"Když mluvíte o 'Siriusovi'," zajímala se, "máte na mysli Stubbyho Boardmana?"
Nikdo jí neodpověděl.
Nicméně Harry útočně štěkl na Hermionu: "Tak dobrá! Dobrá, pokud vymyslíš, jak to provést rychle, souhlasím, jinak se ale vypravím na odbor záhad hned teď."
"Na odbor záhad?" opakovala po něm lehce překvapeně Lenka. "Jak se tam ale dostaneš?"
Ani tentokrát se jí nedostalo odpovědi. Ze snění ji vytrhl až Ginniyn šťouchanec. Harry už v místnosti nebyl.
"Co se děje?" zamumlala udiveně.
"Pojď, musíme lidem tvrdit, že před kabinetem Umbridgeové je škrticí plyn. Harry se potřebuje dostat dovnitř," vysvětlila jí Ginny trpělivě.
Lenka přikývla. Znělo to zajímavě.
Plán byl vlastně docela jednoduchý. Harry s Hermionou se vloupou do kabinetu Umbridgeové a s někým si promluví. Ginny a Lenka budou hlídat před kabinetem, aby někdo nešel dovnitř. Ron profesorku zaměstná.
Že něco selhalo, poznaly obě dívky v okamžiku, kdy kolem nich jako velká voda prolétla Umbridgová s Malfoyem a Bulstrodeovou v patách.
Lenka se je pokusila zarazit varováním o škrticím plynu, ale nezabralo to. Ginny tedy začala zpívat: "Weasley je náš -"
Jenže v tu ránu se odnikud vynořil Crabbe a přirazil ji ke zdi takovou silou, že jí vyrazil dech. Lenka se zmateně rozhlédla a než stačila cokoli říct, prolétla kolem ní jakási tmavá šmouha a vrhla se na Crabbea.
"Proboha Longbottome! Vždyť ho ulechtáš k smrti!" posmíval se Nevillovi mohutný Warrington, zmijozelský střelec, a odtáhl jej od Crabbe. Po několika vteřinách se k nim připojil Goyle vlekoucí Rona.
Všechny čtyři, i s Nevillem je zahnali do kabinetu.
Že plán opravdu nevyšel poznali, když se Hermiona Grangerová rozbrečela a řekla Umbridgeové, že jí všechno poví, jen když na Harryho nepoužije Cruciatus...
"Tak tedy... s kým se to Potter před chviličkou bavil?" naléhala na ni Umbridgeová.
"No," vzlykla Hermiona do dlaní, "chtěl si promluvit s profesorem Brumbálem."
Lenka překvapeně vypoulila oči. Tady něco nehrálo. Její... přátelé jí sice nesdělili, s kým chce Harry mluvit, ale pochybovala, že by někdo jako Hermiona Grangerová podnikal takovou šílenou výpravu, jen aby si promluvil s Brumbálem, který mohl být kdekoli... Jak se zdálo, ani Umbridgová jí to nevěřila. Přesto se nakonec Hermioně podařilo ji přesvědčit. Spolu s Harrym a Umbridgeovou se vydali ven na školní pozemky hledat jakousi zbraň, kterou pro Brumbála údajně stavěli..
Sotva za nimi zapadly dveře, začal tanec. Nikdo nechápal, jak je možné, že místnost je náhle plná netopýrů.
"Expelliarmus!"
"Mdloby na vás!"
"Impendimenta!"

A bylo vystaráno. Ron sesbíral všechny hůlky a Ginny mezitím vykoukla z okna a zjistila, že trojice míří do Zapovězeného lesa. Lenka v kapse potěžkala svůj kámen a zvesela se usmála.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Sunmoon Sunmoon | Web | 24. března 2008 v 18:48 | Reagovat

Kdybys na začátku nenapsala, že jsou to scény z knížky známé... nepoznala bych to... :")

Jinak z Luninýho (sakra sem nějaká dehydrovaná...) pohledu je to fajne slyšení...

2 Kačka Kačka | 25. března 2008 v 13:02 | Reagovat

Jo, Lenka je má oblíbená postava...

3 Sunmoon Sunmoon | Web | 25. března 2008 v 17:25 | Reagovat

ona je jedna z mých oblíbených...

4 moja moja | 6. dubna 2008 v 18:08 | Reagovat

Juchů konečně nějaká kapitolovka o Lence!!! mo c se těšim na další a doufám že to bude co nejdřív

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama