Příběh, který není vyprávěn je špatným příběhem...

Třetí hodina

4. dubna 2008 v 15:34 | Story-teller |  Ve vzpomínkách časů lapená
Vzpomínáte, co jsem psala u minulého článku? Že budu psát anglicky? Zajímavé by to bylo. A poučné určitě taky, ale byla by s tím děsná práce. Tenhle blog vznikl pro zábavu, takže už jistě chápete, že ta zpráva byla pouhopouhý APRÍL!!
Máte rádi pohádky? Já jak kdy a jak které...
Máte rádi horory? Já ne...
Máte rádi mé příběhy? No, tady už já odpovídat nebudu. Vlastně ani nevím, proč se ptám. Jedno je ovšem jisté. Tohle není ani pohádka, ani horor, ale můj příběh. Čili pohádka pro větší děti a horor pro ty menší.
Jestli někdo pochopil, co jsem tím chtěla říci, musí být génius. A ti, kteří to nepochopili, ať si s tím halvu nelámou a raději si přečtou zbytek článku, ne?

'Sen je kanál, který vede pod skutečností.' - Pierre Reverdy
Pokoušela se usnout, ale to se zdálo být zhola nemožným snažením. Neustále se jí vracel pohled na mrtvé rodiče, neustále a dokolečka se opakovala podivná scéna jejich smrti - jejíž pravdivostí si byla naprosto jistá, ačkoli nedokázala vysvětlit, co způsobilo, že ji viděla. Čas od času uslzenýma očima zkontrolovala stařičký budík. Čas neúprosně plynul.
Přetočila se na provlhlém polštáři a znovu na něj zamžourala. Uplynuly už dvě hodiny od jejího příchodu...
Procházela temnou chodbou a neviděla ani na krok. Z neviděných stěn okolo sálal chlad a hlava se jí točila.
Zablesklo se a na stěnách se rozhořely pochodně. Jejich podivně zelené plameny osvětlovaly pochmurné zdi z šedého mramoru. Cítila, jak tuhne hrůzou, přesto šla pořád dál a dál až stanula v portálu, jímž chodba ústila do obrovského sálu lemovaného šedivým sloupořadím.
V portálu se zastavila a bezradně se rozhlížela. Měla pocit, jakoby se na ni neustále někdo díval. Jakoby ji někdo sledoval. To ale nebylo to nejhorší. Nejhorší bylo, že ji sledoval skrz lahev z modrého skla.
Zhluboka se nadechla a vkročila do sálu. Obraz kolem ní se rozvlnil a jako unášené větrem vody se kolem ní míhaly obrazy.
- - Černovlasý mladík klečící u něčího hrobu. Tvář v dlaních, rameny se otřásají. - -
- - Plavovlasý... utíká úzkou chodbou pryč, v očích má hrůzu, ale nevzdává se. - -
- - Rusovlasý... křičí a někoho chrání celým svým tělem a rozpaženýma rukama. - -
- - Dívka s vlnitými vlasy - míří hůlkou před sebe a roztřesenými rty pronáší formule. - -
- - Rusovláska... rozhlíží se okolo sebe a křičí, zoufale, vztekle, bezmocně. - -
- - Plavovláska... padá nebo letí, ruce rozpažené ve tváři překvapený výraz. - -
- - Černovlasý muž... nevěřícně zírá na ni a vrtí hlavou. Nechápe. A náhle padá k zemi. - -
- - Dva rudé body v temnotě... drží ji připoutanou jako řetězy... nemůže jim uniknout, nemůže! - -
Měla pocit, jakoby letěla a náhle dopadla na něco tvrdého, lesklého. Zvedla hlavu a rozhlédla se po podlaze z naleštěného mramoru, tentokrát černého. Hlava jí třeštila, kdyby jí do ní zabodli tisíce jehlí, nebylo by to horší. Jen pár kroků od ní byla v podlaze díra, otvor. Hladké mramorové stěny klouzaly dolů nemajíce jediné skuliny, výstupku - hladké jako led... až dolů, kde vřelo cosi, co na černotu stěn vrhalo rudý svit.
Slyšela slova, která nebyla schopna zopakovat, slova, která v ní budila nevýslovnou hrůzu. Otočila se a přímo proti sobě spatřila přicházet vysokou postavu zahalenou v černém hávu. Přidušeně vykřikla.
Příchozí se rozesmál chladným nenávistným smíchem. Se srdcem bušícím jako o závod se rozhlédla kolem. Zjistila, že nemá kudy uniknout, jediné, co by zbývalo by byla propast těsně za jejími zády.
Zablesklo se jí před očima. Rudá záře ji docela pohltila, ohnivé postavy kolem ní tančily v šíleném kruhu a záblesky ohně jí spalovaly kůži.
Nemohla dýchat, hlava se jí točila a kdesi v dálce někdo volal její jméno.
Snažila se vyprostit ze sevření plamenů a odpovědět na vzdálené volání.
Konečně se vymotala z přikrývky.
Dívenka, snad jedenáctiletá, procházela dřevěnou chodbou a radostně si prozpěvovala. Najednou se za ní objevil jakýsi stín a přitiskl jí ruce na oči. Děvčátko vypísklo.
"Hádej, kdo jsem!" vykřikl chlapec o rok - nejvíc o dva - starší. Snažil se, aby jeho hlas zněl hlouběji.
Dívenka se zahihňala a tenounkým hláskem odpověděla: "Denis!"
"Alo! Jak to děláš, že mě vždycky poznáš?" rozčiloval se chlapec a stáhl ruce.
"Prostě tě poznám," odpověděla dívenka a otočila se. Na tváři jí hrál rošťácký úsměv a modrá očka zvláštně jiskřila.
Chlapec potřásl hlavou a spolu s dívenkou seběhl ze schodů.
"Alannis, Denisi! To vám to trvalo," vytkla jim mírně dáma s vlasy tak světlými, že i přes její zjevné mládí vypadaly jako postříbřené věkem.
"Když Denis zase chtěl, abych hádala, kdo je, mami," hájila se dívenka, jejíž vlasy byly jen nepatrně víc do zlata.("Stejně jsi šla pozdě," obrátil se k ní chlapec.) "A já jsem to uhodla!"
Dáma se shovívavě usmála a pohladila chlapce po vlasech barvy čerstvé slámy. Pohlédla na muže u pultu, který položil telefon a řekl: "Taxi už je tady, paní Faithelleyová."
Prudce se posadila. Peřina ležela zmačkaná na zemi a Lorraine na ní trůnila stejně překvapená, jako právě vylíhnuté kuře. Spěšně si upravila vlasy a vyrazila ke dveřím třesoucími zuřivým klepáním.
"Chtěla jste, abych vás vzbudil, slečno Faithelleyová," oznámil jí nerudně hostinský a otočil se k ní zády dřív, než stačila odpovědět. Bezmyšlenkovitě přikývla, zavřela dveře a zmateně se usadila na posteli.
V hlavě jí divoce vířily pomatené myšlenky. Alannis Faithelleyová, znělo ní hlavou. Alannis... už jsem tu musela být! Ne, ne! Já přece nejsem Alannis! Ne! Merline! Lorraine Denise Faithelleyová!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Sunmoon Sunmoon | Web | 4. dubna 2008 v 16:58 | Reagovat

Super, je to úža...

jen sem se asi v průběhu ztratila...

2 Story-teller Story-teller | Web | 4. dubna 2008 v 18:37 | Reagovat

Divíš se?

3 Sunmoon Sunmoon | Web | 4. dubna 2008 v 19:05 | Reagovat

Ani ne, jak jinak bys mohla psát... než úžasně!!

4 Story-teller Story-teller | Web | 4. dubna 2008 v 23:00 | Reagovat

Myslela jsem spíš, jak ses zmínila, že ses ztratila... ve snu. :)

Ale dík... :D

5 Sunmoon Sunmoon | Web | 5. dubna 2008 v 12:38 | Reagovat

Já vím, ale je sranda to přehodit...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama