Příběh, který není vyprávěn je špatným příběhem...

XIV. Ješitnost

9. dubna 2008 v 9:22 | Story-teller |  Nový svět - rok PRVNÍ
...a moctichtivý Zmijozel si cenil ctižádosti.
To je vidět, viď Rachel? Stačí se jen rozhlédnout. Ctižádostiví a nic víc. Povrchní a nic víc. Jistí si svým postavením a nic víc.
Zjišťuju, že aby to bylo zajímavé, nemůže to mít Rachel ve škole vůbec lehké... ale nemějte strach. Ona se zlomit nenchá. Je přece ve Zmijozelu.
Ale taky je Rachel Blacková a nic
míň.


PS: Má-li někdo něco proti Rachelině oblečení, uvědomte si, že doma asi taky nechodíte oblečení jako do divadla...

Vlak do školy je stejně neútulný a nepřátelský jako při předchozích jízdách - při první s Romildou a při druhé s kamarády, které vlastně nemám. Teď navíc sedím docela úplně sama.
Cesta se vleče a vleče a Nirvana se válí doma v poličce...

"Blacková, hej, Blacková!" křičí mi někdo do ucha. Rozespale otevírám oči a zamžourám na Romildu. Ta mi tak chyběla.
Zasténám. "Merline, to jsi ty... Co chceš?"
"Blacková, ty snad ještě spíš," ozve se pohoršená odpověď. "Vypadám snad jako Merlin?"
"Díky bohu ne, ale co mi chceš, Vaneová?" zašklebím se na ni.
"Nic, jenom, že za chvíli budeme v Prasinkách. Tak jsem si říkala, že bych tě asi měla vzbudit, ne?" koukne na mě značně nejistě.
"Jo, asi jo. Dík," usměju se a Romilda už si to (téměř v panice!) žene ven z mého soukromého kupé.
* * *
"Neviděli jste někdo Blackovou?"
"Ty snad pro oči nevidíš! Už aspoň desetkrát jsi kolem mě prošel, Malfoyi! Co mi chceš?" štěknu na jeho záda.
Prudce se otočí, z tváře mu mizí výraz naděje a nahrazuje jej naprostý šok. "Proboha - co se ti stalo?!"
"Nic. Jenom ty. Tak co chceš?"
"Nic. Jenom jsem doufal, že tě něco přes Vánoce zabilo," odpoví zklamaně a sklidí za to salvu smíchu. Jsem oblíbená. Haha. "Ale... vypadáš jako člověk!"
"Děésně ftipný. A teď uhni. Potřebuju si zajít do knihovny," vyzvu ho otráveně.
"Tak to máš asi smůlu, Blacková, mě se tady totiž stojí dobře," ušklíbne se Malfoy přezíravě a založí ruce na prsou.
"Fajn. Takže mi ten úkol do lektvarů napíšeš sám. To jsem ráda. Chvíli počkej, zajdu ti pro něj."
Sotva udělám tři kroky, ozve se zděšené: "Blacková! Co to máš na sobě? Ta sukně vypadá hrozně!"
"Ne, nevypadá, Malfoyi. A už mě neštvi a pusť mě ven!" zařvu na něj rozčileně. Ano, uznávám to, ráno jsem vstávala levou nohou a to, že je venku šedo jak na černobílé fotce je jen další zápor tohoto sobotního dopoledne. "Zavazíš."
Celou společenskou místnost zahalilo neprodyšné ticho. Všichni strnule zírají na Malfoye nebo na mě.
"Expelliarmus!" vykřikne Malfoy míře na mě svou hůlkou.
"Smůla, že u sebe hůlku nemám..."
"Přineste někdo Blackové hůlku!" přikáže Malfoy. Za zády tuším pohyb, ale raději se neotáčím. Sakra ten má autoritu.
"Hele, já s tebou nechci bojovat. Nebudu argumentovat tím, že je to nefér. Vím, že to Zmijozel nezná. Ale vážně na to nemám čas," pronesu smířlivě.
"Řeklas' mi, že zavazím. Ať tě neštvu. Odporovalas' mi," odpoví hlasem soudce pronášejícího rozsudek smrti.
"Blacková? Hůlka," oznámí mi Laura a štítivě mi ji podá. Milé...
"Co uděláš, až mě odzbrojíš?" otážu se informativně pana "uražené ješitnosti".
"Asi tě zabiju, nevadí?" zkřiví ústa v šílené parodii úsměvu.
"Trochu jo."
"Expelliarmus!"
Podaří se mi včas uskočit. Jediné kouzlo, které mě napadne je... "Wingardium Leviosa!"
Stolek těsně před Malfoyem se vznese. Nejistě se za něj pokouším krýt - co jiného mi taky zbývá?
"Opatrně, Draco!" vypískne Parkinsonová.
"Finite incantatem!" blýskne po ní Malfoy úsměvem. Stolek s poněkud hlasitější ránou dopadne na zem. "Serpensortia!"
Proti hadům nic nemám... ne vážně! Ale ať ta dvoumetrová potvora zase hezky zmizí! Ucouvnu, ale zadrží mě kruh přihlížejících.
"Dej to pryč," vyzvu Malfoye co nejjistějším hlasem. Příliš se nezadařilo a ten peroxid se zjevně mou bezmocí skvěle baví.
Zlomyslně zavrtí hlavou, a pak... "Expelliarmus!"
"Hajzle!!"
Zvesela si pohrává s mou hůlkou, která mu elegantním obloukem přistála v ruce. A ta věc na zemi se sune ke mě.
"To je mluva, Blacková..." zavrtí Malfoy pohoršeně hlavou. "Je vidět, že mudlovští šmejdi mezi námi opravdu nemají co dělat..."
"No tos' nám všem řekl novinku!" zaječím podrážděně. "Že mě všichni zbožňujete vím už od začátku. A že já miluju vás, víte taky! Tak tu potvoru odstraň a nech mě žít! Já jsem se sem nezařadila!"
"No ne, fakt? Páni Blacková... ty máš možná i mozek. Tarantallegra!"
Ano, umím tancovat. Umím dobře tancovat. Ráda tancuju. Ale idiot jako Malfoy mě nebude nutit tancovat kouzlem! Snažím se nezrudnout, ale jde to těžko. A spolužáci se zřejmě baví.
"Finite incantatem!" vyprskne nakonec Malfoy mezi smíchem. Konečně se zastavím. Kéž by mohly pohledy zabíjet. "Crabbe, zbav se toho hada."
"Chci, abys věděl, že tě z celého srdce nenávidím, Malfoyi, a jakmile budu mít tu možnost, pomstím se," syknu, když kolem něj procházím k průchodu.
"Taky si myslím, že jsi úplně nemožná, Blacková!" vykřikne za mnou.

Sotva za mnou zapadne kamenný vchod, nemůžu se zbavit obrovského pocitu úlevy. Do očí se mi ženou slzy, ale spíš bezmocného vzteku než čeho jiného.
Přede dveřmi knihovny se zastavím. Přemýšlím, jestli nemám namísto dovnitř zamířit do ředitelny.
Ne. Tu radost mu neudělám. Neodejdu jen kvůli němu. Nenechám se porazit. Snape si myslí, že mám na víc. Budiž. Je na čase to dokázat. Přinutím je uznat, že krev, která mi koluje v žilách, neznamená o nic míň než ta jejich.
S pochmurným úsměvem otvírám dveře do knihovny.
Těšte se háďátka, teď teprve uvidíte, co je Rachel Blacková zač!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Sunmoon Sunmoon | Web | 9. dubna 2008 v 18:31 | Reagovat

To PS sem asi nechytla...

2 Story-teller Story-teller | Web | 12. dubna 2008 v 20:01 | Reagovat

To máš fuk... :D

3 moja moja | 18. dubna 2008 v 16:02 | Reagovat

Ty jo tuhletu povídku úplně žru... doufám že bude brzo další!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama