Příběh, který není vyprávěn je špatným příběhem...

Včera pršelo...

3. června 2010 v 8:14 | Story-teller |  Poesie
Tak přece jen. Ale jen proto, že jsem včera začala psát báseň, pak mi vypli Internet, a tak jsem ji dopsala dnes ráno.
Je to jedna z těch melancholických, introspektivních, kterým dávám celou svou duši a málokdy jim rozumím i já, ale snad se vám bude líbit.


Pršelo


Pršelo. V jejím světě vždycky pršelo.
Byl to svět bez lásky a čokolády.
Byl to svět, kde se nikdy nic nedělo.
Jenom kapky deště neměly kamarády.

Pomalu padal déšť. Do kaluží a škvír.
A ona snila loudavě o tichu pro nevěstu,
hvězdách, mléce a vlasech, které šediví,
stromech a větru a kvítí, které zdobí cestu.

Pršelo. V jejím světě vždycky pršelo.
Byl to svět mnoha lidí a barev
a přesto se tam nikdy nic nedělo.
Kapky deště měly modrý nádech.

Pomalu padal déšť. Na květy a ticho.
Usnula na květech a lidé ztratili zájem.
Odešli... až náhle ztratila posledního.
A vítr s nevěstou si vyprávěli báje.

Uprostřed bájí procitla. A ono pršelo.
V jejím světě vždycky pršelo. Štěstí.
Lidé odešli, ježto se nikdy nic nedělo,
znudění neslyšeli šeptané zvěsti.

Nebylo člověka, než jí jediné.
Vše co padalo, padlo na ni.
Poslepu četla v kakaové sedlině
budoucnost zamlžených zdání.

Pršelo. V jejím světě vždycky pršelo.
Byl to svět, do nějž zeleně vstoupila láska.
Ale nikdo ji tam nečekal. Pršelo.
Ve světě, kde své místo hledala láska.

Pršelo.
V jejím světě vždycky pršelo.
A kapky deště štěstí spojilo.
Pršelo.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama